ZA?kony bez mravA? jsou na nic

StarA? maxima A�A�mskA?ch prA?vnA�kA? vyjadA�uje dA?vnA� pA�esvA�dA?enA�, A?e kaA?dA? prA?vnA� systA�m se musA� nutnA� opA�rat o jakA�si a�zmravya�?. Tento vztah se ostatnA� projevuje i v souA?asnA�m psanA�m prA?vu: bez pojmA? jako a�zv dobrA� vA�A�ea�?, a�zdobrA? hospodA?A�a�? nebo a�zdobrA� mravya�? se A?A?dnA? legislativa neobejde. PozitivistickA? prA?vnA� kultura poslednA�ch staletA� se cA�levA�domA� snaA?A� prA?vnA� systA�m a�zfunkA?nA� uzavA�A�ta�? (N. Luhmann), a tedy i tyto odkazy pokud moA?no omezit. ProtoA?e v tom dosA?hla znaA?nA?ch A?spA�chA?, mohlo by se dnes zdA?t, A?e jde jen o jakA�si okrajovA� zA?leA?itosti, pro prA?vnA� systA�m jako celek spA�A?e podruA?nA�. Na druhA� stranA� si ovA?em A�ada souA?asnA?ch prA?vnA�ch i spoleA?enskA?ch teoretikA? stA?le zA�etelnA�ji uvA�domuje, A?e samo fungovA?nA� a A?A?innost prA?va v demokratickA� spoleA?nosti silnA� zA?visA� i na A?rovni a�zprA?vnA�ho povA�domA�a�? celA� spoleA?nosti. Toto a�zpovA�domA�a�? ale nelze pA�stovat jen jako stA?le vA�tA?A� rozsah A?i hloubku specifickA?ch prA?vnA�ch znalostA�, nA?brA? potA�ebuje cosi jako pA�ehled A?i nA?hled do prA?va jako systA�mu, jako celku. PrA?vo nemA?A?e uspokojivA� fungovat, pokud nepA�evlA?dA? obecnA� pA�esvA�dA?enA�, A?e tento systA�m je sprA?vnA? a spravedlivA?, jakkoli pA�esnA� vymezenA� spravedlnosti nenA� patrnA� moA?nA�.

V nA?sledujA�cA�m bych se chtA�l pokusit ukA?zat, A?e prA?vnA� systA�m historicky vyrostl z podhoubA� spoleA?enskA�ho mravu, A?e je v nA�m hluboce zakotven a A?e z tohoto spojenA� stA?le A?erpA? i svoji autoritu a pA�esvA�dA?ivost. Pak bych se rA?d pokusil podrobnA�ji rozebrat zatA�m velice neurA?itou oblast toho, A?A�m se dennA� A�A�dA�me ve svA�m jednA?nA� a rozhodovA?nA�. PokusA�m se v nA� vymezit tA�i znaA?nA� odliA?nA� vrstvy, kterA� i v souA?asnA� spoleA?nosti tvoA�A� jakA�si a�zokolA�a�? prA?vnA�ho systA�mu a silnA� ovlivA?ujA� jak jeho vlastnA� praktickA� fungovA?nA� (napA�. uvaA?ovA?nA� soudcA?, kteA�A� jsou takA� A?leny tA�A?e spoleA?nosti), tak zejmA�na laickA? oA?ekA?vA?nA� a vA�tA?A� A?i menA?A� mA�ru respektovA?nA� nebo dokonce uznA?nA�, pA�ijetA� jeho vA?rokA?.

HistorickA� koA�eny prA?va zkoumA? uA? nejmA�nA� po dvA� staletA� prA?vnA� historie. JeA?tA� starA?A� je studium klasickA�ho A�A�mskA�ho prA?va, jehoA? dokumenty ovA?em pA�edstavujA� uA? velice rozvinutA?, systematizovanA? a propracovanA? celek, kde jsou prastarA� souvislosti A?asto uA? mA?lo patrnA�. HloubA�ji ke koA�enA?m prA?va proto vedlo aA? studium stA�edovA�kA?ch, a�zbarbarskA?cha�? prA?vnA�ch dokladA? zejmA�na evropskA?ch, kde je pA�ed-prA?vnA� vrstva zvyku a mravu daleko lA�pe patrnA?. Toto pA?trA?nA� po pramenech A?i podloA?A� pozdA�jA?A�ho prA?va pak bA�hem poslednA�ho sta let bohatA� doplnila antropologie prA?va, kterA? dnes mA?A?e v souhrnnA?ch pA�ehledech pomA�rnA� pA�esvA�dA?ivA� vyloA?it i pA?vod a vznik rA?znA?ch soudnA�ch institucA� a dokonce i jednotlivA?ch prA?vnA�ch institutA?. PomA�rnA? jednoduchost zkoumanA?ch tradiA?nA�ch spoleA?nostA� dovoluje vidA�t zA?kladnA� tendence a souvislosti daleko plastiA?tA�ji a zA�etelnA�ji neA? v neuvA�A�itelnA� sloA?itA?ch a rozvA�tvenA?ch systA�mech souA?asnA�ho psanA�ho prA?va.

Nechci se vA?bec pouA?tA�t do obtA�A?nA� diskuse, do jakA� mA�ry lze hovoA�it o prA?vu ve spoleA?nostech, jeA? nemajA� stA?t. Je to ostatnA� otA?zka spA�A?e terminologickA?. Vcelku ale tyto vA?zkumy dA?vajA� za pravdu jinA� starA� maximA�, ubi societas, ibi jus – kde je spoleA?nost, je takA� prA?vo. Jeden ze zakladatelA? modernA� antropologie prA?va Leopold PospA�A?il je urA?uje A?tyA�mi podstatnA?mi rysy:

  1. opA�rA? se o rozhodnutA� politickA� autority,
  2. vymezuje zA?vazky (obligatio) mezi stranami sporu,
  3. usiluje o univerzalitu, vA?eobecnA� a rovnA� uplatnA�nA� pravidel,
  4. znA? sankce.

JednA�m z prvnA�ch A?kolA? prA?va je nahradit a vylouA?it krevnA� mstu: prA?vo zaA?A�nA? tam, kde skupina vinA�ka pA�ijme trest a nemstA� se dA?l. V nejjednoduA?A?A�ch spoleA?nostech je svA�A�en zprostA�edkovatelA?m, pozdA�ji soudcA?m, kteA�A� vA?ak nemajA� A?A?dnou vlastnA� moc a opA�rajA� se jen o rodovou A?i nA?boA?enskou autoritu, pA�A�padnA� o rA?znA� spoleA?enskA� sankce, napA�. vA?smA�ch, pranA?A�. Teprve se vznikem stA?tu lze prA?vnA� rozhodnutA� vymA?hat pA�A�padnA� i vnA�jA?A� silou. JeA?tA� pozdA�ji dojde k vydA�lenA� trestnA�ho prA?va a vzniku veA�ejnA?ch A?alobcA?, protoA?e zloA?in se chA?pe jako zloA?in proti stA?tu.

Ale i v rozvinutA?ch stA?tnA�ch spoleA?nostech funguje prA?vo v prostA�edA� urA?itA� spoleA?nosti, kterA? na nA� vykonA?vA? znaA?nA? vliv – a ovA?em takA� naopak. Pro A?A?innA� fungovA?nA� prA?va je velice dA?leA?itA�, do jakA� mA�ry je (laickA?) okolnA� spoleA?nost uznA?vA? a podporuje. PrA?vnA� systA�my tedy z a�zmravua�? pA�A�sluA?nA� spoleA?nosti pA?vodnA� vyrA?stajA�, dA?le jej zpA�esA?ujA�, kodifikujA� a uplatA?ujA�. DoplA?ujA� jej zejmA�na o vnA�jA?A� A�A�zenA� a sankce, opA�enA� o veA�ejnou moc a jejA� monopol nA?silnA�ho donucenA�. PA�esto nemohou a�zmrava�? danA� spoleA?nosti nikdy zcela nahradit uA? proto, A?e z tA�to spoleA?nosti A?erpajA� svoji autoritu.

OtA?zka po a�zspoleA?enskA�m mravua�?, latinskA?ch mores, je vlastnA� otA?zkou po tom, A?A�m se A�A�dA� naA?e vA�ce mA�nA� vA�domA� rozhodovA?nA� a jednA?nA�. Ani tam, kde je skuteA?nA� svobodnA�, nenA� toto rozhodovA?nA� jistA� nahodilA�: pA�A�pady, kdy si A?lovA�k a�zhodA� korunoua�?, protoA?e si opravdu nevA� rady, jsou pomA�rnA� vzA?cnA�. Ale daleko nejA?astA�jA?A� jsou situace, kdy jednA?me tA�mA�A� nevA�domky a automaticky, tak, jak jsme se to tA�eba v dA�tstvA� nauA?ili. Tak rA?no nepA�emA?A?lA�me, A?A�m zaA?A�t, ale zcela samozA�ejmA� zajdeme do koupelny, obleA?eme se, udA�lA?me snA�dani a vydA?me se obvyklou cestou do prA?ce nebo do A?koly – to vA?echno bez faktickA�ho rozhodovA?nA�. PodobnA� vA�tA?inou nepA�emA?A?lA�me, co si vezmeme na sebe a podobnA�. Kdykoli potkA?me sousedy a znA?mA�, pozdravA�m nebo pokyneme, jak je to v naA?A� spoleA?nosti obvyklA�.

Tuto neobyA?ejnA� bohatou vrstvu nauA?enA?ch kulturnA�ch stereotypA?, kterA? naA?e jednA?nA� sice omezuje, ale takA� nesmA�rnA� zjednoduA?uje – pA�edstavte si, A?e byste kaA?dA�mu, koho potkA?te, mA�li A�A�ci nA�co originA?lnA�ho – jsme v zA?sadA� pA�evzali od rodiA?A? nebo uA?itelA? a pozdA�ji pA�izpA?sobili podle vrstevnA�kA?. Stalo se to pod jistA?m tlakem (a�zco to dA�lA?A??a�?, a�zjak to vypadA?A??a�? atd.) rodiA?ovskA� a uA?itelskA� autority, kterA? se zpravidla opA�rala jen o to, A?e to a ono a�zse dA�lA?a�? resp. nedA�lA?, pA�A�padnA� a�ztohle se u nA?s nedA�lA?a�?. To je klasickA? forma kulturnA�ho pA�edA?vA?nA�, ostatnA� velmi podobnA? tomu, jak nA?s uA?ili sprA?vnA� mluvit: a�ztakhle se to neA�A�kA?a�?, a�zto se A�A�kA? jinaka�?, a�ztakhle se nemluvA�a�? a podobnA�. SpoleA?nost naA?e chovA?nA� a jednA?nA� pomA�rnA� silnA� homogenizuje, vynucuje si opakovA?nA� pA�ijatA?ch vzorcA? a rA?znA� trestA? kaA?dou odchylku.

ZejmA�na mladA� lidA� v jistA�m vA�ku vystavujA� tento spoleA?enskA? tlak a jeho vzorce jistA� zkouA?ce. ChtA�jA� si vyzkouA?et, jak dalece to jejich spoleA?nost myslA� vA?A?nA� a co to udA�lA?, kdyA? nA�jakA? vzorec frapantnA� poruA?A�. ProtoA?e prakticky vA?echny spoleA?nosti, od NovA� Guineje aA? po Manhattan, si dA?vajA� zvlA?A?tA� zA?leA?et na docela urA?itA?ch a stejnA?ch vA�cech, je recept velmi jednoduchA?: staA?A� se nA�jak nA?padnA� postrojit, anebo jeA?tA� lA�pe udA�lat nA�co neobvyklA�ho s vlasy. AsspA�ch je i v souA?asnA� spoleA?nosti se silnA� uvolnA�nA?mi a�zmravya�? zaruA?en: oranA?ovA? nebo zelenA? a�zkohouta�? na hlavA� vA?dycky zapA?sobA�.

KaA?dA? lidskA? spoleA?nost si tedy pomA�rnA� silnA� vymA?hA? jistou mA�ru konformity, kterou pro bA�A?nA? styk nutnA� potA�ebuje: zjev, obleA?enA�, mimika, gesta i A�eA? kaA?dA�ho z nA?s dA?vA? naA?emu okolA� neustA?le najevo, zda k nA�mu chceme patA�it, zda se s nA?mi dA? poA?A�tat – anebo si na nA?s radA�ji dA?vat pozor. JistA? spoleA?enskA? konformita budA� v druhA?ch prvotnA� dA?vA�ru, bez nA�A? by A?ivot ve spoleA?nosti nebyl myslitelnA?. Mimochodem vA?znam tA�to konformity nejlA�pe potvrzujA� podvodnA�ci, kteA�A� musA� pA�edstavovat skuteA?nA� vzory toho, co „se dA�lA? a nedA�lA?a�? – jinak by se totiA? neuA?ivili. PodobnA� jako jazyk jsou i tyto vzorce jednA?nA� znakem pA�A�sluA?nosti k urA?itA� kultuA�e a spoleA?nosti – stejnA� jako pA�A�znakem odliA?enA� a�ztA�ch druhA?cha�?; kdyby o nA� spoleA?nost nedbala, pA�estala by bA?t spoleA?nostA�.

To ovA?em neznamenA?, A?e by se tento spoleA?nA? mrav nijak nemA�nil. Jak jsme vidA�li, je totiA? v kaA?dA� generaci odkA?zA?n na spoleA?enskA� pA�edA?vA?nA�: co se nepA�edalo, to se ztrA?cA�, a co se pA�idalo, bude se pA�edA?vat dA?l. Na rozdA�l od jazyka a prA?va, kterA� jsou od jistA� doby silnA� fixovA?ny pA�smem, je pA�edA?vA?nA� mravu stejnA� v Praze jako na hornA�m Orinoku. SpoleA?enskA? vA?znam tohoto vA?udypA�A�tomnA�ho jevu dokA?A?eme tA�A?ko docenit – zejmA�na proto, A?e jej bA�A?nA� vA?bec nevnA�mA?me. A?lovA�k si jej vA?imne teprve kdyA? narazA� na nA�jakA? jinA?, cizA� vzorec chovA?nA� – a pA�irozenA� reaguje negativnA�. To je pA�irozenA? zA?klad vA?ech xenofobiA�. RozhodnA� bychom vA?ak nemA�li podlehnout iluzi, A?e je to nA�co vedlejA?A�ho, nevA?znamnA�ho. VynucovanA? spoleA?nA? mrav pA�ednA� udrA?uje povA�domA� jistA�ho spoleA?enstvA� a klima zA?kladnA� dA?vA�ry, bA�A?nA? A?ivot neobyA?ejnA� zjednoduA?uje a mA?A?e jej A?asto takA� kultivovat: zdvoA�ilost nebo zpA?soby pA�i jA�dle mohou tA�m druhA?m A?ivot velice zpA�A�jemnit.

SpoleA?nA? mrav je tedy souhrn nauA?enA?ch kulturnA�ch vzorcA? jednA?nA� a chovA?nA�, k nA�muA? spoleA?nost vA?echny svA� A?leny vA�ce nebo mA�nA� razantnA� vede. Kdybychom jej chtA�li vA?slovnA� formulovat, vyjde velmi jednoduchA� pravidlo konformity: dA�lej vA?echno tak, jak a�zsea�? to dA�lA?, jednej tak, jak jednajA� ostatnA�. Ne ovA?em vA?ichni, nA?brA? ti sprA?vnA�: ani spoleA?nA? mrav nenA� amorA?lnA�, nA?brA? uA?A� vybA�rat ty sprA?vnA� vzory, uA?A�, jak se to mA? dA�lat. Ne nA?hodou souvisA� A?eskA� slovo a�zmrava�? etymologicky s ruskA?m a�znraviA?sjaa�? A?ili lA�bit se.

Z tA�to zA?kladnA� vrstvy a�zspoleA?nA�ho mravua�? A?ili konformity, kterou mA?me v mnohA�m spoleA?nou i se zvA�A�aty, vyrA?stA? vA?echno ostatnA� – a v tom tkvA� nynA� naA?e potA�A?. Pro celou tuto oblast mA?me totiA? k dispozici jedinA? pojem a�zmravua�?, a pak uA? jen jeho ekvivalenty v jinA?ch jazycA�ch. Jak latinskA� mos, moris, tak A�eckA� A�THOS znamenajA� pA?vodnA� totA�A?, to jest prA?vA� a�zmrava�?. Proto je tak obtA�A?nA� nA�jak rozliA?it dalA?A� vrstvy toho, A?A�m se naA?e jednA?nA� A�A�dA�, i kdyA? se sobA� navzA?jem, jak uvidA�me, mA?lo podobajA�. Ze smA�A?ovA?nA� tA�chto rovin pak plynou i pomA�rnA� vA?A?nA? nedorozumA�nA� s nebezpeA?nA?mi spoleA?enskA?mi dA?sledky. Abych si A?kol aspoA? trochu ulehA?il, navrhuji pracovnA� rozliA?ovat mezi

  1. spoleA?nA?m mravem,
  2. individuA?lnA� morA?lkou a
  3. etikou jako a�zhledA?nA�m nejlepA?A�hoa�?.

SpoleA?nA? mrav je neobyA?ejnA� jednoduchA? a A?A?innA?, selhA?vA? vA?ak v okamA?iku, kdy na sebe narazA� dva rA?znA� a�zmravya�?. KaA?dA? z nich je totiA? stejnA� samozA�ejmA? a nemA? A?A?dnA� argumenty, takA?e otA?zka, kterA? by byl a�zlepA?A�a�?, nedA?vA? A?A?dnA? smysl. Proto jsou mezikulturnA� konflikty tak A?astA� i beznadA�jnA� neA�eA?itelnA�.

Na faktickA� meze spoleA?nA�ho mravu poprvA� narazili lidA�, kteA�A� se ze svA�ho spoleA?enstvA� nA�jak emancipovali a stali odpovA�dnA?mi jednotlivci, individuA?lnA�mi osobami. KlasickA� vyjA?dA�enA� tohoto obratu lze najA�t u SA?krata, kdyA? pA�ed soudem A�A�kA? athA�A?anA?m: a�zNa kterA� mA�so se kdo postvA�, poklA?daje je za nejlepA?A�, (…) tam mA? podle mA�ho mA�nA�nA� trvati a podstupovati nebezpeA?A�, nic neuvaA?uje ani o smrti ani o niA?em jinA�m, kromA� hanby.a�? – a�zDA�kuji vA?m, obA?anA� athA�nA?tA�, a jste hodnA�, ale budu poslouchat vA�ce boha neA?li vA?s.a�? JeA?tA� lapidA?rnA�jA?A� vyjA?dA�enA� najdeme v bibli: a�zNepA�idA?A? se k vA�tA?inA�, kdyA? pA?chA? nepravosti.a�?

Situace se nA?hle obrA?tila: souhlas vA�tA?iny, pro spoleA?nA? mrav poslednA� norma sprA?vnA�ho jednA?nA�, je najednou odmA�tnut ve jmA�nu jinA� autority. MA?A?e se stA?t, A?e vA�tA?ina a�zpA?chA? niA?emnostia�?, a v tom pA�A�padA� se po A?lovA�ku chce, aby se postavil proti nA�, aby se dokoce niA?eho nebA?l a�zkromA� hanbya�?. JenA?e o co se teA? mA? jednajA�cA� A?lovA�k opA�A�t? Jak mA? poznat a�zniA?emnosta�?, kdyA? ji pA?chA? vA�tA?ina? SA?kratA�s se odvolA?vA? na a�zvnitA�nA� hlasa�? svA�ho daimonia, kterA� jej vA?dycky zarazA�, kdyby se chystal udA�lat nA�co A?patnA�ho. StarA? zA?kon nabA�zA� v tA�to souvislosti ovA?em jeA?tA� vA�c. O pA?r strA?nek dA�A�v, neA? je citovanA� mA�sto, uvA?dA� struA?nA? pA�ehled hlavnA�ch a�zniA?emnostA�a�? A?ili toho, naA? si mA? jednajA�cA� A?lovA�k dA?vat pozor: znA?mA� Desatero.

MojA?A�A?A?v ZA?kon – podobnA� jako ostatnA� starovA�kA� kodexy – stojA� na hranici nA?boA?enskA� morA?lky a prA?va. S prA?vnA�m textem mA? spoleA?nA�, A?e taxativnA� uvA?dA� zakA?zanA? (a povinnA?) jednA?nA�, A?e se opA�rA? o nepochybnou autoritu a A?e mA? platit pro kaA?dA�ho, vA?dy a vA?ude. LiA?A� se jednak tA�m, A?e zA?kazy i pA�A�kazy formuluje v singulA?ru (a�zNezabijeA?!a�?), jednak A?e v Desateru neuvA?dA� A?A?dnA� sankce. DalA?A� text MojA?A�A?ova zA?kona uvA?dA� velkA� mnoA?stvA� detailnA�ch prA?vnA�ch pA�edpisA? se sankcemi, podobnA� jako zA?konA�k Chamurappiho, na samA�m zaA?A?tku ale stojA� tA�ch nA�kolik velmi lapidA?rnA�ch slov, kterA? shrnujA� hlavnA� obsah individuA?lnA� morA?lky. a�zMravua�?, kterA? se neopA�rA? o jednA?nA� vA�tA?iny, o faktickA? stav.

Z tA�chto taxativnA�ch seznamA? zakA?zanA?ch (resp. povinnA?ch) jednA?nA� se pak odvA�jA� prA?vo. PA�inA?A?A� si odsud vA?echny podstatnA� rysy: autoritu, pojem zA?vazku, univerzA?lnost i sankce. ZejmA�na je tu vA?ak dobA�e patrnA? normativnA� A?ili podle Luhmanna a�zkontrafaktickA?a�? povaha prA?va: prA?vo pA�edepisuje a neopA�rA? se o to, jak lidA� jednajA�. PlatA� dokonce i tehdy, kdyby vA�tA?ina nebo vA?ichni jednali jinak. DA�ky tomu se takA� – na rozdA�l od a�zneviditelnA�hoa�? zvykovA�ho mravu – vA?slovnA� formuluje a vystupuje jako zA�etelnA? poA?adavek.

Jak se postupnA� budovala stA?tnA� moc, mohla velkA? A?A?st poA?adavkA? na lidskA� jednA?nA� pA�ejA�t z oblasti (individuA?lnA�) morA?lky do oblasti (vymA?hanA�ho) prA?va. TA�m se A?A?innost tA�chto pA�edpisA? jistA� posA�lila a mohlo se posA�lit i oA?ekA?vA?nA�, A?e je i ostatnA� A?lenovA� spoleA?nosti budou dodrA?ovat. PA�esto se nA�co podstatnA�ho zmA�nilo. Na rozdA�l od morA?lnA� A�eA?i Desatera, kterA? se obracA� ke kaA?dA�mu jednotlivA� a jemu samA�mu tedy uklA?dA? jistA?m zpA?sobem jednat a nejednat, prA?vnA� A�eA? formuluje obecnA�. RozliA?enA� pA�A�pustnA�ho a nepA�A�pustnA�ho jednA?nA� tak pA�ipadA? tA�etA�m osobA?m, dA?kaznA�mu A�A�zenA� a a�zforensnA�a�?, tj. veA�ejnA� proceduA�e. Proto nemA?A?e prA?vo oblast mravnA�ho jednA?nA� nikdy pokrA?t A?plnA�. PrA?vnA� zA?kaz a trest mA?A?e postihovat jen jednA?nA� dobA�e prokazatelnA�, bezpeA?nA� rozliA?itelnA� prA?vA� tA�etA�mi osobami. PA�es vA?echny A?spA�chy prA?vnA�ho vA?voje zA?stA?vA? i tak spoleA?ensky nebezpeA?nA� jednA?nA� jako napA�. leA? nadA?le v oblasti (individuA?lnA�) morA?lky.

RozvinutA? a technicky bohatA? forensnA� oblast tak pokrA?vA? velmi dA?leA?itou A?A?st toho, A?A�m se A�A�dA� jednA?nA� A?lovA�ka ve spoleA?nosti. Vedle zajiA?A?ovA?nA� subjektivnA�ch prA?v, trestA?nA� zloA?inA? a omezovA?nA� libovA?le stA?tu zejmA�na posiluje mezi obA?any urA?itA? oA?ekA?vA?nA�. PrA?vo nemA?A?e zaruA?it, A?e se nikomu nestane A?koda a kA�ivda, A?e kaA?dA? zloA?in bude potrestA?n, podporuje vA?ak ty, kdo se jim vyhA?bajA�, a A?inA� pravdA�podobnA�jA?A�m, A?e se i ostatnA� takovA�mu jednA?nA� spA�A?e vyhnou. MoA?nost spolehnout se na tuto pravdA�podobnost je pro spoleA?enskA? A?ivot nesmA�rnA� dA?leA?itA?. PA�esto je kaA?dA? prA?vnA� ochrana z povahy vA�ci jen A?A?steA?nA? a dA?leA?itA� oblasti lidskA�ho jednA?nA� i oA?ekA?vA?nA� zA?stA?vajA� mimo ni.

PA�ednA� je tu dA?vnA? zkuA?enost, A?e A?A?dnA� obecnA� platnA� pA�edpisy a pravidla nemohou pA�esnA� vystihnout sloA?itost lidskA?ch jednA?nA� a situacA�, a A?e tedy i sprA?vnA� aplikovanA� prA?vo mA?A?e pA?sobit bezprA?vA�: summum ius, summa injuria. Tomu vA�novala velkou pozornost zejmA�na starA?A� prA?vnA� tradice, pouA?enA? hlavnA� Aristotelem. Ten si jako mimoA�A?dnA� peA?livA? a bystrA? pozorovatel tohoto jevu A?asto vA?A�mA? a varuje pA�ed spolA�hA?nA�m na pouhou zA?konnost. BritskA? pokus se zvlA?A?tnA�mi odvolacA�mi soudy pro a�zequitya�? v 18. stoletA� vA?ak ztroskotal, protoA?e ty pA?sobily jeA?tA� vA�tA?A� zmatek. I souA?asnA� prA?vo proto nechA?vA? jistou volnost rozhodovA?nA� soudA? a uA?A�vA? slov jako a�zpA�imA�A�enA�a�? a pod. PrA?vA� zde tak vstupuje do hry obecnA� prA?vnA� povA�domA�, jeA? pA�irozenA� zahrnuje i soudce.

Tam, kde je lidskA� jednA?nA� skuteA?nA� svobodnA�, nehledA? ovA?em jen to, co je dovolenA�, nA?brA? co je nejlepA?A�. Nejen obchodnA�k, kterA? smlouvA? o cenu, ale kaA?dA? jednajA�cA� A?lovA�k hledA? to nejlepA?A�, a v tom se nemA?A?e A�A�dit ani (taxativnA�) morA?lkou, ani prA?vem. Pro tuto oblast vynikA?nA�, hledA?nA� nejlepA?A�ho totiA? vA?bec nemohou platit A?A?dnA? pravidla. MA�li bychom ji tedy od obou pA�edeA?lA?ch odliA?it i nA?zvem, aby se s nimi nepletla. Hodil by se pro ni nA?zev a�zetikaa�?? To, A?A�m se zde A?lovA�k A�A�dA�, se v politice, v obchodA� a v podnikA?nA� nazA?vA? a�zzA?jema�? a vA�tA?inou chA?pe jako nejvA�tA?A� moA?nA? zisk. Je vA�cA� osobnA�ho vkusu, zda chceme i u jednA?nA�, pA�i nA�mA? o zisk nejde, mluvit o a�zzA?jmecha�?, anebo hledat jinA� slovo. JistA� ale je, A?e A?lovA�k, kterA? chce vynikat, musA� hledat a vynalA�zat, srovnA?vat a volit, a to ne podle pravidel, nA?brA?… Podle A?eho? Na tuto otA?zku nemA?m odpovA�A?. A pA�ece ji kaA?dA? vynikajA�cA� A?lovA�k, kaA?dA? hrdina nA�jak vyA�eA?il.