RA?dlovo pojetA� nA?roda

CA�lem tohoto skromnA�ho pA�A�spA�vku je vyjasnit vztahy mezi jazykem, nA?rodem a stA?tem. I kdyA? si musA� vA?imnout nA�kterA?ch historickA?ch jevA?, zejmA�na novovA�kA�ho vA?voje stA?tu, nenA� historickA?, nA?brA? rA?d by byl filosofickA?. NepA?jde v nA�m o kritiku minulA�ho, ale o orientaci v pA�A�tomnA�m vzhledem k budoucA�mu. NepA?jde v nA�m tedy vlastnA� ani o Emanuela RA?dla. Co mA? tedy co dA�lat na tA�to konferenci?

Vztah k RA?dlovi je zde dvojA�. Jednak jsem prA?vA� u nA�j uA? pA�ed lety naA?el nejostA�ejA?A� formulaci urA?itA�ho pojetA� vztahu jazyka, nA?roda a stA?tu, na nA�A? pak navA?zalo nA�kolik dalA?A�ch A?eskA?ch myslitelA?, zejmA�na Jan PatoA?ka. HodA� se tudA�A? i mnA� jako odrazovA? mA?stek k vA�cnA� kritice tohoto pojetA�. A za druhA� se mi zdA?lo, A?e prA?vA� takovA?m navA?zA?nA�m mohu nejlA�pe vyjA?dA�it svA?j obdiv k tomuto prorockA�mu mysliteli. PokusA�m se o tomto tA�matu pA�emA?A?let v RA?dlovA� duchu, a�zs RA?dlem proti RA?dlovia�?, abych parafrA?zoval prA?vA� PatoA?ku.

ZejmA�na v letech po PrvnA� svA�tovA� vA?lce pA?sobil RA?dl spA�A? jako prorok neA? myslitel, snad takA� pod vlivem zA?vratnA�ho dojmu z Masarykova politickA�ho A?spA�chu. Tato prorockA? role spoA?A�vala pro RA?dla zejmA�na v kritice a polemice, kterA? jej pA�irozenA� nutila vyjadA�ovat svA� nA?zory lapidA?rnA� a radikA?lnA�, aniA? by kaA?dA� slovo odvaA?oval na lA�kA?rnickA?ch vA?hA?ch. PrA?vA� polemika jej obA?as zavedla nA�kam, kam moA?nA? ani sA?m nechtA�l: nA�kterA� problematickA� nA?zory, kterA� chci kritizovat, pA�evzal zA�ejmA� od svA?ch odpA?rcA?. Pro mA?j A?A?el by nemA�lo A?A?dnA? smysl hledat v jeho vA?rocA�ch nejasnosti a rozpory, kterA?ch je tam jistA� dost. A bylo by trapnA� nA�jak vyuA?A�t a�zvA?hody pozdA�ji narozenA?cha�?, kteA�A� jen dA�ky tomu uA? vA�dA�, co RA?dl zaA?al tuA?it aA? v poslednA�ch letech svA�ho A?ivota. Jak A�eA?eno, nejde o RA?dla, ale o politickA? vA?znam jazyka.

Velmi sevA�enA� vyjA?dA�enA� RA?dlova nA?zoru na vztahy mezi jazykem, nA?rodem a stA?tem lze najA�t ve A?tvrtA� kapitole prorocky polemickA� knihy a�zVA?lka A?echA? s NA�mcia�?, na niA? se takA� omezA�m. Na tyto formulace pak navA?zal takA� PatoA?ka, napA�A�klad ve znA?mA� stati a�zDilema v naA?em nA?rodnA�m programu – Jungmann a Bolzanoa�? z roku 1968. Oba pA�i tom vedla i dodnes krajnA� dA?leA?itA? starost o A?esko-nA�meckA� smA�A�enA�, o hledA?nA� vA?chodiska z domnA�le fatA?lnA�ho konfliktu sousedA�cA�ch nA?rodA?. PatoA?ka RA?dla spojil s Bolzanem a postavil proti a�zjazykovA� koncepcia�? JungmannovA�. NA?sledujA�cA� kritika se tedy opA�rA? o vA?roky RA?dlovy a do jistA� mA�ry se tA?kA? i PatoA?ky, ne vA?ak utopickA�ho racionalisty Bolzana, kterA? se ve jmA�nu humanity jen pA�A�leA?itostnA� zastA?vA? slabA?A�ho a�zkmenea�?.

TakA� RA?dl si svA�ho odpA?rce personifikuje a polemiku soustA�eA?uje na Herdera, kterA? skuteA?nA� hrA?l v A?eskA�m obrozenA� vA?znamnou A?lohu. Postoj, kterA? RA?dl sA?m zastA?vA?, oznaA?uje jako a�zzA?padnA�a�? a vA?A?i pojetA� a�zHerderovua�? jej vymezuje A?tyA�mi antitezemi:

HerderA?v nA?rod je pA�irozenA?m pokraA?ovA?nA�m rodiny a kmene;
ZA?padnA� nA?rod je spoleA?nost svobodnA?ch obA?anA?, loajA?lnA�ch k zA?konA?m, kterA� si dali.
H.: nA?rod je zaloA?en biologicky a na rasovA?ch instinktech;
Z.: nA?rod je zaloA?en politicky a na rozumu.
H.: nA?rod je vytvoA�en pA�A�rodou a je tedy pro A?lovA�ka osudem;
Z.: nA?rod je dA�lem lidA�, pokouA?ejA�cA�ch se o nejdokonalejA?A� organizaci spoleA?nosti.
H.: kmen je podstatou nA?roda;
Z.: kmen je materiA?lem pro vytvoA�enA� nA?roda.

Toto rozliA?enA� se velice podobA? vlivnA�mu a dodnes v sociologii uA?A�vanA�mu rozliA?enA� na a�zorganickoua�? A?i rostlou Gemeinschaft a uvA�domA�lou A?i smluvnA� Gesellschaft (anglicky community a society), kterA� zavedl o padesA?t let dA�A�ve nA�meckA? sociolog Ferdinand TA�nnies. RA?dl se od TA�nniese liA?A� ve dvojA�m ohledu. ZatA�mco TA�nnies prostA� rozliA?uje dva typy organizace lidskA?ch spoleA?enstvA�, RA?dl oba koncepty ostA�e hodnotA� a soudA�: jedno je zastaralA� a romantickA�, druhA� pokrokovA�. Pro nA?s je vA?ak jeA?tA� vA?znamnA�jA?A� druhA? rozdA�l. ZatA�mco TA�nnies hovoA�A� o urA?itA?ch typech uspoA�A?dA?nA�, RA?dl spojuje ten prvnA� s jazykem. TA�m vlastnA� pA�ijA�mA? nA?zor obrozencA? i Herdera, kterA? ovA?em o jazyce uvaA?oval daleko jemnA�ji a propracovanA�ji. Jeho pozoruhodnA� pojednA?nA� Vom Ursprung und Wesen der menschlichen Sprache (1770) se vA?ak u nA?s patrnA� neA?etlo a vA?ichni se odvolA?vajA� jen na jeho protiosvA�censkou a protiracionalistickou filosofii dA�jin. Ve spise o jazyku Herder pA�edevA?A�m vyvracA� pA�edstavu o prozA�etelnostnA�m pA?vodu jazyka a na rozmanitosti jazykA? ukazuje jeho svA�bytnou, ale jednoznaA?nA� kulturnA� povahu.

RA?dl naopak jazyk bez vA?hA?nA� spojuje s a�zkrevnA�m pA�A�buzenstvA�ma�?, kmenem a a�zrasoua�? a poklA?dA? obojA� za a�zpA�A�rodnA� pomA�rya�? a dokonce za a�zsA�ly biologickA�a�?. Abychom mu ovA?em nekA�ivdili, musA�me vzA�t ohled na zvlA?A?tnA� vA?znam, kterA? RA?dl dA?vA? pojmu a�zpA�A�rodnA�a�?. a�zKmen je pA�A�rodnA� jednota lidu, sjednocenA�ho pA?vodem (krevnA�m pA�A�buzenstvA�m), zvyky, nA?boA?enstvA�m, kulturou, snad i pohlavA?rem; slovem a�zpA�A�rodnA�a�? rozumA�me, A?e A?lenovA� kmene neustanovili sami (za nA�jakA?m A?A?elem) tuto jednotu, ani si nekladou poA?et z toho, proA? a pokud jednotnA?m kmenem jsou a chtA�jA� bA?t.a�? (Str. 164.) RA?dl tedy v duchu antickA� dichotomie mezi FYSEI a THESEI zahrnuje pod a�zpA�A�rodua�? vA?echno to, o A?em souA?asnA� lidA� nemohou nebo nechtA�jA� sami vA�domA� rozhodnout a dohodnout se, co nepatA�A� do Kantovy a�zA�A�A?e svobodya�?. Kultura, jazyk i nA?boA?enstvA� se tak dostA?vA? do jednoho pytle s a�zkrevnA�m pA�A�buzenstvA�ma�? a a�zrasoua�?.

RA?dl tedy na jednA� stranA� plnA?m prA?vem odmA�tA? romantickou pA�edstavu pokrevnA�ho pA�A�buzenstvA� a rasy jako podstatnA�ho rysu evropskA?ch nA?rodnA�ch spoleA?enstvA�, v souA?asnA� dobA� zcela neudrA?itelnou. Na druhA� stranA� pA�ehlA�A?A� vA?znam vA?eho toho, co se lidA� od dA�tstvA� samozA�ejmA� uA?A�, neA? se mohou stA?t A?leny dospA�lA?ch spoleA?nostA�, tedy prA?vA� toho, co dneA?nA� antropologie rozumA� a�zkulturoua�?. Jako by pA�ehlA�dl paradox, A?e pojetA�, kterA� kritizuje, se samo oznaA?ovalo jako Kulturnation (str. 12); mA�sto aby z nA�j vA?ak vylouA?il a�zkrevnA�a�? prvky, zahrnul mezi nA� naopak i jazyk a celou lidskou kulturu, pokud nenA� vA�domA� a za nA�jakA?m A?A?elem a�zustanovenaa�?.

A?ekl jsem, A?e v povA?leA?nA?ch letech pod vlivem neA?ekanA�ho a oslnivA�ho A?spA�chu Masarykova, pod tlakem A?kolA? novA�ho stA?tu, pA?sobil RA?dl spA�A?e jako prorok neA? myslitel. V tom je jeho velikost i slabost. DA�A�ve neA? jinA� zahlA�dl a uvA�domil si vA?A?nost A?esko-nA�meckA�ho konfliktu a snaA?il se ze vA?ech sil s nA�m nA�co udA�lat. Proto je jeho a�zVA?lkaa�? tak velikA? A?in a i dnes stojA� za A?tenA�. V zA?palu polemiky si vA?ak nevA?iml chyby ve vA?chozA�ch pA�edpokladech a zapletl se do tA�A?kA?ch vnitA�nA�ch rozporA?, zejmA�na v otA?zce jazyka a a�znA?rodnostia�?. Na jednA� stranA� cA�tA�, A?e A?eA?i zA?stA?vajA� svA?m nA�meckA?m spoluobA?anA?m nA�co dluA?ni, dokonce se mu zdA?, A?e se sami stA?vajA� a�zA?alA?A�nA�kya�? (str. 10) – a chce je vzA�t v ochranu jako a�znA?rodnosta�?. PodobnA� jako Masaryk a BeneA? se chytA? klamnA�ho pA�A�kladu A�vA?carska a chtA�l by a�zprovA�sti odluku nA?rodnosti od stA?tu (…) jako organizace vzniklA� smlouvou mezi svobodnA?mi a svA�prA?vnA?mi nA?rodnostmi.a�? (Str. 11) a�zStA?t je sluA?ebnA�kem nA?rodnostA�, nikoli jejich pA?nem. (…) NA?rodnost … je prA?vnA�m subjektem, jenA? s jinA?mi prA?vnA�mi subjekty vstupuje v smluvnA� pojem stA?tnA�.a�? (Str. 155)

SvobodnA?m a�zsubjektema�? stA?tu najednou nenA� svobodnA? obA?an, ale a�zpA�A�rodnA�a�? a jazykovA? nA?rodnost. PolitickA? potA�eba si tak vynucuje uznA?nA� nA�A?eho, co kantovskA? osvA�cenec pA�ed chvA�lA� zamA�tl. Ten se ale vzA?pA�tA� zase hlA?sA� o slovo: a�zProA? A?eskA? a nA�meckA? kmen v A?echA?ch nesplynuly v jeden novA? A?tvar s novou jednotnou A�eA?A�, jako se stalo v obdobnA?ch pA�A�padech na ZA?padA�?a�? To je podle RA?dla a�zotA?zka zA?sadnA� dA?leA?itostia�? (str. 58). a�zProA? naA?i NA�mci se nesjednotili s domA?cA�m obyvatelstvem, jako splynuli FrankovA� s Gally, NormanovA� s Anglosasy, … proA? nepovstala u nA?s novA? jednotnA? kultura, obsahujA�cA� asimilovanA� prvky jak germA?nskA�, tak slovanskA�?a�? a�zOba kmeny A?ily pouze vedle sebe … a to se stalo pA�A�A?inou velkA?ch nesnA?zA�.a�? (Str. 59)

To je diagnA?za jistA� pA�esnA?, jakou ale navrhuje RA?dl terapii? Pod tlakem doby navrhuje, jak jsme vidA�li, ochranu a�znA?rodnostA�a�?, podle jeho hlubinnA�ho platA?nskA�ho pA�esvA�dA?enA� by vA?ak nA?rodnostnA� a jazykovA� bariA�ry mA�la pA�ekonA?vat (nebo dokonce a�zasimilovata�?) spoleA?nA? a�zideaa�?. a�zStA�hovA?nA� NA�mcA? se zadrA?eti nedalo, ale ovlA?dnouti se mA�lo … ideou, kterou by oba kmeny mohly uznati za svou.a�? (Str. 75) PolitickA? nA?rod, to jest a�zlid, zorganizovavA?A� se pod jednou A?stavoua�? (str. 168), v A?echA?ch nevznikl, protoA?e a�z… obyvatelstvo ani panovnA�ci neukA?zali dosti sA�ly, aby vytvoA�ili jednotnA? lid (rozumA�j politicky jednolitA?, nikoli jazykovA� ani dokonce kmenovA�)a�? (str. 169). Naopak, a�zudrA?ovaly se, bohuA?el, mechanickA� pA�edA�ly … mezi A?echy a NA�mcia�? (str. 169). PolitickA? nA?rod tak zA?stA?vA? A?kolem, a�znA?rod nenA�, ale mA? bA?ta�? (str. 170).

Kudy se k nA�mu dostat? a�zPA�edA�lya�? mezi NA�mci a A?echy ovA?em nebyly nikdy a�zmechanickA�a�?, nA?brA? pA�edevA?A�m jazykovA�. RA?dl jako by si neuvA�domil, A?e dokonce prA?vA� kaA?dA? a�zideaa�?, kterA? by mohla oba a�zkmenya�? spojit, musA� bA?t nejen vyjA?dA�ena a vyslovena, ale vA?ichni by jA� takA� museli rozumA�t. Jinak A�eA?eno, prA?vA� politickA� jednA?nA� svobodnA?ch subjektA? nutnA� pA�edpoklA?dA? spoleA?nA� srozumitelnA? jazyk. Ne jako romantickA? nosiA? hlubinnA� nA?rodnA� povahy nebo dokonce nA�co posvA?tnA�ho, nA?brA? jako docela obyA?ejnA? komunikaA?nA� prostA�edek. Proto je modernA� nA?rod z povahy vA�ci takA� a�zjazykovA?a�? a pA�edstava a�zpoliticky, nikoli jazykovA� jednolitA�ho lidua�? utopickA?. PrA?vA� tady je ovA?em tA�eba oddA�lit romantickA? balast, kterA? mohl nA?rody oddA�lovat a podporovat v jejich A?ovinismech, od bytostnA� funkce jazyka, kterA? je nutnou podmA�nkou lidskA�ho sdruA?ovA?nA�, svobodnA�ho politickA�ho A?ivota a nenA?silnA�ho A�eA?enA� sporA?. a�zMA�r se dA�je a ukazuje jako zpA?sobilost ke slovu.a�?

MoA?nA?, A?e byl RA?dl jen obA�tA� rozA?A�A�enA� iluze multilingnA�ch vzdA�lancA?, kteA�A� se domnA�vajA�, A?e jazyk pA�ece nemA?A?e bA?t problA�m. Tak je bez dalA?A�ho pA�esvA�dA?en, A?e a�zpA�A?e spis tak, aby mohl bA?t A?ten stejnA� A?echy jako NA�mcia�? (str. 11), jako by si nevA?iml, A?e jej pA�A?e A?esky. V kaA?dA�m pA�A�padA� je vA?ak pochopenA� nezastupitelnA� role jazyka klA�A?em k pochopenA� A�ady problA�mA?, s nimiA? si RA?dl nevA�dA�l rady. Ve a�zVA?lce A?echA? s NA�mcia�? se dA?kladnA� zabA?vA? A?eskou historiA� a dA?vA? si velmi zA?leA?et na tom, aby z nA� vymA?til nacionalistickA� povA�ry 19. stoletA�. a�zSlova a�zA?eA?ia�? a a�zNA�mcia�? mA�la v pohnutA?ch dobA?ch husitskA?ch jinA? smysl neA? dnes. Nebylo a�zlidu A?eskA�hoa�? ani a�znA�meckA�hoa�? jako uvA�domA�lA� politickA� jednotky; nebylo jazykovA� otA?zky, protoA?e nebylo jazykovA�ho zA?konodA?rstvA�, nebylo a�zutlaA?ovA?nA� nA?rodnostnA�hoa�?, protoA?e nebylo programu o tom, A?e snad celA? zemA� mA? mluviti A?esky nebo nA�mecky. Pojem a�znA?rodnostnA�ho bojea�? jest modernA�, pA�edpoklA?daje, A?e existujA� uvA�domA�lA� politickA� jednotky (nA?rodnosti), kterA� zA?pasA� o moc.a�? (Str. 57.)

To je jistA� pravda, i kdyA? A?tenA?A�e musA� zarazit nA?padnA� non sequitur: jazykovA? otA?zka v souA?asnA�m politickA�m smyslu asi tenkrA?t opravdu nebyla, nemohlo to vA?ak bA?t proto, A?e nebylo jazykovA� zA?konodA?rstvA�, nA?brA? jedinA� naopak. JazykovA� zA?konodA?rstvA� nebylo, protoA?e je nikdo nepotA�eboval a patrnA� a�znebylo programu o tom, A?e snad celA? zemA� mA? mluviti A?esky nebo nA�meckya�?. Ale proA? pozdA�ji obojA� vzniklo? V hierarchickA?ch stA�edovA�kA?ch a ranA� novovA�kA?ch spoleA?nostech bylo jednA?nA� o veA�ejnA?ch zA?leA?itostech vyhrazeno A?lechtA� a stavA?m, kterA� se v krajnA�m pA�A�padA� dokA?zaly domluvit i jinak neA? v nA?rodnA�m jazyce. JednacA� A�eA?A� uherskA�ho snA�mu byla aA? do roku 1848 latina, na berlA�nskA�m, vA�deA?skA�m i petrohradskA�m dvoA�e se do napoleonskA?ch vA?lek hovoA�ilo pA�evA?A?nA� francouzsky.

JenA?e uA? od 16. stoletA� se evropA?tA� panovnA�ci snaA?A� nahradit roli A?lechty vlastnA� byrokraciA�. S utuA?ovA?nA�m centralizovanA� stA?tnA� organizace a s nA?stupem absolutismu vyvstA?vA? potA�eba stA?tnA�ho aparA?tu, kterA? by se mA�l dorozumA�t i s poddanA?mi, s lidem. PokroA?ilejA?A� zA?padnA� spoleA?nosti a�zna zA?pad od RA?naa�?, pro nA�A? RA?dl tak horuje, vyA�eA?ily tento problA�m brzy a velmi prostA�: nA?silnou centralizacA� zemA�. UA? ve 13. stoletA� dobyl anglickA? panovnA�k Wales a velkou A?A?st Irska a prosadil jednotnA? jazyk. V albigenskA?ch vA?lkA?ch se kulturnA� a jazykovA� homogenizovala Francie; uA? ve 14. stoletA� nahradila v (praA?skA�) cA�saA�skA� kancelA?A�i dosavadnA� latinu nA�mA?ina a poA?A?tkem 16. stoletA� a�zsjednotilia�? kastilA?tA� krA?lovA� A�panA�lsko.

RakouA?tA� panovnA�ci na problA�m narazili pozdA�ji, zato vA?ak ve velkA�m rozsahu. Z prvnA� poloviny 18. stoletA� pochA?zejA� cA�saA�skA� vA?nosy, svA�domitA� tiA?tA�nA� v pA�ti, A?esti jazycA�ch vedle sebe. Na dA?stojnickA?ch A?kolA?ch se koncem 18. stoletA� zaA?ala uA?it i A?eA?tina. KdyA? se osvA�censkA? dvA?r rozhodl A�eA?it vA�c racionA?lnA�, to jest zavA�st povinnA� A?kolstvA� a nauA?it vA?echny poddanA� nA�mecky, bylo uA? historicky pozdA�. VelkA� nenA�meckA� a�znA?rodnostia�?, resp. jejich inteligence, pochopily toto racionA?lnA� opatA�enA� jako A?tok na svA� identity, jako a�zgermanizacia�? A?ili s RA?dlem A�eA?eno a�zprograma�? a postavily se vehementnA� proti nA�mu. RakouskA? cA�saA�, i kdyby byl chtA�l, nemohl uA? vA�c vyA�eA?it nA?silA�m. JeA?tA� pozdA�ji se jazykovA� otA?zce zaA?al vA�novat ruskA? car a po nA�m Stalin, jenA? se k nA?silnA� jazykovA� homogenizaci odhodlal jeA?tA� ve 20. stoletA�. PozdA�jA?A� historie ovA?em ukA?zala, A?e A?spA�ch byl i v SSSR jen A?A?steA?nA?.

NaA?i i jinA� obrozenci si v 19. stoletA� uvA�domili, A?e stojA� na kritickA�m rozcestA�: pA�esnA� vytuA?ili, A?e vA?voj pohyblivA� mA�stskA� a prA?myslovA� spoleA?nosti si jazykovou homogenizaci stA?tA? neA?prosnA� vynutA�. PovinnA� veA�ejnA� A?kolstvA�, migrace a urbanizace, vznik a�zveA�ejnA�ho mA�nA�nA�a�?, noviny a dalA?A� masovA? mA�dia a koneA?nA� demokracie se stA?le A?irA?A� A?A?astA� voliA?A? uA?inily jazyk jako nutnA? nositel komunikace politickA?m faktorem A?A�slo jedna. Jako se kaA?dA? A?lovA�k stA?vA? dospA�lA?m v prostA�edA� urA?itA�ho a�zmateA�skA�hoa�? jazyka, mA?A?e se A?A?astnit politickA�ho A?ivota takA� jen v jednA� jazykovA� oblasti. Tu jistA� mA?A?e v prA?bA�hu A?ivota zmA�nit a mA?A?e mA�t i jakA�si ponA�tA� o tom, co se dA�je v jinA?ch, ale nakonec do veA�ejnA�ho A?ivota nemA?A?e vstoupit jinak neA? v (urA?itA�m) jazyce.

V prA?bA�hu novovA�ku se zkrA?tka politika stala vA�cA� stA?le A?irA?A� obA?anskA� veA�ejnosti a na rozdA�l od dA�A�vA�jA?A�ch dob vA�cA� diskuse, to jest jazyka a A�eA?i. ProtoA?e soubA�A?nA� rostl i vA?znam stA?tu a stA?tnA� organizace, dostal se i stA?t do daleko tA�snA�jA?A� zA?vislosti na jazyce. Politik a pA�edstavitel stA?tu dennA� jednA? s kolegy, ale hlavnA� mluvA� s voliA?i a k voliA?A?m; uA? jen chybnA? artikulace tu znamenA? znaA?nA? handicap. Pokud mohl stA�edovA�kA? panovnA�k pA�ijA�t do zemA� odkudkoli a lidovou A�eA? vA?bec nepotA�eboval, vystaA?il jeA?tA� FrantiA?ek Josef I. s pA?r vA�tami pA�i slavnostnA�ch pA�A�leA?itostech. Lze si jej ale pA�edstavit v televizi, jak mluvA� k a�zmA?m nA?rodA?ma�?? Jak?

Na tuto zA?sadnA� promA�nu novovA�kA� spoleA?nosti a politiky mohla jazykovA? spoleA?enstvA�, RA?dlovy a�znA?rodnostia�? odpovA�dA�t jen dvojA�m zpA?sobem: buA? se smA�A�it s tA�m, A?e zA?stanou etnografickA?mi kuriozitami v jakA?chsi rezervacA�ch, anebo se pokusit vybudovat vlastnA� stA?ty se vA?A�m vA?udy. NA�co podobnA�ho se moA?nA? stA?valo i v dA?vnA� minulosti, tentokrA?t ale – asi poprvA� – o tom lidA� rozhodovali s plnA?m vA�domA�m, oA? jde. A nemA?lili se. BA�hem 20. stoletA� vymizela nA?A�eA?A� a LuA?iA?tA� SrbovA� pA�eA?A�vajA� v rezervaci. Za poslednA�ch sto let se vA?echny mnohonA?rodnA� politickA� A?tvary v EvropA� rozpadly: Norsko a A�vA�dsko 1905, Turecko a Rakousko po prvnA� vA?lce, SovA�tskA? svaz, JugoslA?vie i A?eskoslovensko v poslednA�ch letech. A i Belgie a Kanada majA� se svA?mi jazykovA?mi a�zkmenya�? velkA� politickA� nesnA?ze. NaA?i obrozenci, kteA�A� se takA� vydali cestou samostatnA� politickA� existence, museli dohonit, co pA�edchozA� generace zanedbaly, dotvoA�it jazyk, literaturu, A?kolstvA�, vA�du i chybA�jA�cA� vrstvy A?eskA� spoleA?nosti. Za sto let se jim to podaA�ilo a mohli si s pokroA?ilejA?A�mi NA�mci v naA?ich zemA�ch zaA?A�t konkurovat. V obou svA�tovA?ch vA?lkA?ch jim navA�c pA�ihrA?lo i A?tA�stA� a prozA�ravost velkA?ch politikA?. Po druhA� vA?lce jsme se velmi archaickA?m zpA?sobem zbavili svA?ch konkurentA? – a pak zjistili, A?e a�zA?eskA?a�? prostor je uA? zase pA�A�liA? malA?.

TakA� dnes se rozhoduje, zda se chceme stA?t etnografickou rezervacA�, anebo se odvA?A?it konkurovat i spolupracovat v A?irA?A�m, evropskA�m a a�zglobA?lnA�ma�? prostoru. Ten uA? sice dnes mA? svoji a�zlingua francaa�?, ale politika je stA?le a�znA?rodnA�a�? a vA?zanA? na veA�ejnA� mA�nA�nA� ve vA�tA?inovA�m stA?tnA�m jazyce. EvropskA� spoleA?enstvA� mA? A?trasburskA? parlament, v nA�m se ale hovoA�A� devA�ti jazyky a poslanci se volA� zA?sadnA� po stA?tech: nikoho zatA�m ani nenapadlo, A?e by mohla vzniknout nA�jakA? celoevropskA? strana. Naopak hospodA?A�stvA�, obchod i vA�da se rychle a�zmondializujA�a�? a neuznA?vajA� A?A?dnA� hranice. S nimi se prosazuje jedinA? lingua franca, angliA?tina. Starost o svA?j jazyk nemajA� jen SlovA?ci nebo A?eA?i: i NA�mci a Francouzi s obavami sledujA�, A?e jejich dA�A�ve svA�tovA� jazyky jsou uA? jen a�znA?rodnA�a�?. V tom majA� malA� nA?rody urA?itA? nA?skok, zejmA�na pokud si uA? mohly vyzkouA?et, A?e si svoji totoA?nost udrA?A�. A obavy o osud svA� politiky majA� kvA?li hispA?nskA?m pA�istA�hovalcA?m dokonce i v USA: jazykovA? melting pot pA�estA?vA? fungovat a vA?echny stA?ty na jihozA?padA� USA si uA? odhlasovaly, A?e A?A�ednA�m jazykem je u nich jen angliA?tina.

To mohl RA?dl pA�ed 80 lety sotva tuA?it. ProblA�m, kterA? ho zamA�stnA?val, ale zA?stA?vA?. I kdyA? jsem se pokusil ukA?zat, jak bylo v logice vA�ci, nA?silnA� vysA�dlenA� NA�mcA? to nemA?A?e ospravedlnit. Z A?eskA�ho hlediska hlavnA� proto, A?e nA?m dovolilo A?A�t pA?l stoletA� v iluzi zajiA?tA�nA� a oddA�lenA� nA?rodnA� existence, malA�, ale naA?A�. Mnoho zkuA?enostA�, dobrA?ch i A?patnA?ch, z RA?dlovy doby bychom dnes mohli velmi dobA�e vyuA?A�t – jak v dialogu s NA�mci, tak hlavnA� v evropskA� integraci. Ale jen pod tou podmA�nkou, A?e pA�estaneme pA�ehlA�A?et a bagatelizovat a�zjazykovA? problA�ma�?, politickA? problA�m jazykovA?ch bariA�r. Pokud se je lidA� snaA?A� pA�ekonA?vat, nemusA� to bA?t jen a�zmechanickA� pA�ekA?A?kya�?, ale snad i pA�ednost. MalA� nA?rody dA�A�v a lA�pe chA?pou, A?e vedle nich A?ijA� i jinA�, nA�jacA� a�zNA�mcia�?, kterA?m naA?inci nerozumA�jA�. A moA?nA? snadnA�ji takA� pochopA�, A?e to je naA?e chyba: musA�me se, jak A�A�kal Masaryk, prostA� jen vA�ce uA?it.