Pravidla jako podmA�nka konkrA�tnA� svobody

Kdo A�A�kA? jednA?nA�, A�A�kA? i svoboda. kdo chce hovoA�it o lidskA�m jednA?nA�, pA�edpoklA?dA? jednajA�cA� osobu, vybavenou schopnostA� jednat, moA?nostA� volby, volnA?m prostorem pro jednA?nA� – zkrA?tka nA�jakou svobodou. Na rozdA�l od A?ivoA?ichA?, schopnA?ch reagovat na to, co se jim ukazuje v jejich bezprostA�ednA� okolA� a odpovA�dA? jejich potA�ebA?m, pA�edpoklA?dA?me, A?e lidskA� jednA?nA� je jeA?tA� nA�co vA�c. A?lovA�k – a jen A?lovA�k – je schopen rozvaA?ovat, zvaA?ovat moA?nosti, volit a rozhodovat se nejen na zA?kladA� okamA?itA?ch pA�A�leA?itostA�, nA?brA? tak, A?e bere vA�A?vahu i svA� vzdA?lenA�jA?A� cA�le a preference, tA�eba i ne zcela vA�domA�. Tento podstatnA? rozdA�l mezi A?ivoA?iA?nA?m chovA?nA�m a lidskA?m jednA?nA�m, kterA? obA?as zpochybA?ujA� etologovA� A?i behavioristiA?tA� psychologovA�, po mA�m soudu nejlA�pe pA�edstavil a analyzoval nA�meckA? antropolog Arnold Gehlen (1940).

Pojem svobody ovA?em skuteA?nA? problA�m jednA?nA� vA�niA?em nezjednoduA?A�. Idea svobody, tak drahA? evropskA� kultuA�e, nenA� totiA? ani jasnA?, ani zA�etelnA?. PrA?vA� naopak, je celA? A�ada rA?znA?ch pojetA� svobody, kterA? nA�kdy stojA� dokonce proti sobA� – aspoA? na prvnA� pohled. Definice encyklopediA� nejsou vA�naA?A� souvislosti nic platnA� a paradoxy filosofA? – napA�. povA�stnA� a�?svoboda, to je poznanA? nutnosta�? – mohou pA�i analA?ze fenomA�nA? jen zavA?dA�t.

MA�sto abych se pokouA?el svobodu vymezit, nabA�zA�m tedy radA�ji A?vahu nad A?itou svobodou, nad kaA?dodennA�mi zkuA?enostmi, vA�nichA? se cA�tA�me bA?t svobodnA� – anebo nesvobodnA�. Svobodu si A?lovA�k zaA?ne uvA�domovat aA? vA�okamA?iku, kdy mu chybA�. BA?vA? to obvykle ve vA�ku dospA�vA?nA�, kdy A?lovA�k poprvA� cA�tA� nedostatek svobody, a to vA�tA?inou ve velmi konkrA�tnA� podobA�: svoboda, to by byl klA�A? od bytu, od domu. Nemuset nikomu vysvA�tlovat, kam jdu, kde jsem byl, proA? jsem se vrA?til tak pozdA�. PodobnA� symbolem svobody, tA�eba na pomnA�cA�ch, bA?vA? ptA?k puA?tA�nA? zA�klece, nebo A?ena, kterA? prA?vA� pA�etrhla svA? pouta. Na souA?asnA?ch reklamA?ch se A?asto pouA?A�vA? obraz osamA�lA�ho kovboje vA�A?ervenA� arizonskA� pouA?ti, kterA? mladA� lidi zA�ejmA� pA�itahuje. Na prvnA� pohled je to pA�ekvapivA�: A?lovA�k chA?pe, A?A�m pA�itahuje A?erstvA� ovoce, krA?snA? dA�vka, plA?A? sA�palmami – ale pouA?A?? To zA�definice nehostinnA� mA�sto, kde se nedA? A?A�t – jinak by nebylo tak pustA�? A pA�ece se A?asto vyskytuje na plakA?tech, urA?enA?ch mladA?m lidem. ProA?? ProtoA?e kovboj je tak A?plnA� sA?m. Nikde A?A?dnA? rodiA? ani uA?itel, kterA? by nA�co porouA?el nebo zakazoval. Svoboda se tu tedy pA�edstavuje jako absence pA�inucenA� A?i omezovA?nA� moA?nostA�, jako negativnA� svoboda, svoboda a�?od nA�A?ehoa�? ve smyslu NietzschovA�. To je ostatnA� obvyklA? definice vA�encyklopediA�ch a zA?kladnA� idea A�ady filosofA?.
Tato dA?leA?itA? zkuA?enost osvobozenA�, rozA?A�A�enA� moA?nostA�, se bohuA?el brzy nasytA� a ztrA?cA� svA?j pA?vab.? UA? dA?vno nosA�me svA� klA�A?e vA�kapse – a co? Kovboj vA�pouA?ti jistA� mA?A?e jA�t, kam se mu zachce, ale co je mu to platnA�? VA?ude stejnA? pA�sek, stejnA� skA?ly, nikde nic, leda osamA�lA? kaktus. Jeho volby jsou jen zdA?nlivA�, jeho autonomie mu nenA� kA�niA?emu. NenA� to tedy absence pA�ekA?A?ek, nA?brA? bohatstvA� a rozmanitost voleb, jeA? se stA?vA? mA�A�A�tkem A?itA� svobody pro vA�tA?inu naA?ich dospA�lA?ch souA?asnA�kA?. Tak je obchodnA� dA?m tA�m mA�stem, kde A?lovA�k mA?A?e uA?init zkuA?enost svobody, kterou si dnes nejvA�ce cenA�me. Svoboda, to je svoboda volby. TA�m lepA?A�, A?A�m vA�tA?A� vA?bA�r se tu nabA�zA�. JenA?e i zde pocit rozA?A�A�enA� moA?nostA� brzy vyprchA?. ManA?elka se vracA� zA�velkA�ho obchodnA�ho domu, kde si chtA�la koupit boty, a A�A�kA?: a�?A?A?dnA� tam nemA�li.a�? To jistA� neodpovA�dA? skuteA?nosti, a pA�ece mA? pravdu. Dovedli bychom najA�t nA�jakA? lepA?A� model zralejA?A�, dospA�lejA?A� svobody?

***

Ve SpinozovA� Etice mA?A?eme najA�t tuto podivuhodnou vA�tu: a�?RozumnA? A?lovA�k je svobodnA�jA?A� ve spoleA?enstvA�, kde A?ije podle spoleA?nA�ho zA?kona, neA? o samotA�, kde poslouchA? jen sebe sama.a�?? Jak tomu mA?me rozumA�t? MA?A?eme ji jistA� A?A�st jako vA?raz tradiA?nA�ho pA�esvA�dA?enA�, A?e o svobodu nA?s pA�ipravujA� naA?e vA?A?nA� a A?e tedy potA�ebujeme spoleA?nA? zA?kon rozumu, abychom je zkrotili. DomnA�vA?m se vA?ak, A?e je to vA�c: Spinoza vA?slovnA� zmiA?uje a�?spoleA?nosta�? (civitas) a A�A�kA?, A?e o samotA� A?A?dnA? velkA? svoboda nenA�. JistA�, otrok nebo vA�zeA? nenA� svobodnA?. KdyA? dostane svobodu, bude hledat svA� volby. Ale A?A?dnA? danA? vA?bA�r nenA� tak bohatA?, aby neomrzel pravidelnA�ho nA?vA?tA�vnA�ka. I nA?vA?tA�vnA�ky tA�ch nejvA�tA?A�ch obchodnA�ch domA? unavA� hotovA� pA�ichystanA� volby, takA?e je tA�eba aspoA? A?as od A?asu pA�ehA?zet regA?ly.

ZatA�mco arizonskA? kovboj se tA�A?A� ze svA� autonomie, zA�A?irA� samoty, zA?kaznA�k hledA? svA� A?tA�stA�A� mezi vA�cmi. Oba dva jsou sami. TA�A?A� se zA�nepA�A�tomnosti poruA?nA�ka, kterA? by jim vA�nA�A?em brA?nil. PrvnA� se tA�A?A� ze svA� autonomie A?plnA� mimo kaA?dou spoleA?nost, ale ani zA?kaznA�k ty druhA� nepotA�ebuje, potA�ebuje jen jejich vA?robky – chcete-li, a�?odcizenA�a�?. Ale skuteA?nA? a nevyA?erpatelnA? lidskA? svoboda se odehrA?vA? mezi druhA?mi a sA�nimi. Je moA?nA? pouze vA�nA�jakA�m spoleA?enstvA�. Ti, kdo snA� o naivnA�, nemoA?nA� a iluzornA� svobodA� osamA�lA�ho A?lovA�ka vA�pustinA�, se mohou domnA�vat, A?e a�?moje svoboda konA?A� tam, kde zaA?A�nA? svoboda druhA�hoa�?, jak se A?asto A�A�kA?. Kdyby tomu tak bylo, byli bychom my, kdo A?ijeme vA�modernA�m mA�stA�, pA�eplnA�nA�m lidmi, skuteA?nA� chudA?ci. Jak uzouA?kA? by byla naA?e svoboda vA�nabitA�m autobusu nebo ve vA?tahu, kdyby skuteA?nA� konA?ila tam, kde zaA?A�nA? svoboda naA?ich sousedA?. Je to ale naopak: naA?e svobody nejsou od sebe oddA�leny ploty jako sousednA� ranA?e, jejichA? ohrady vymezujA� prostor mA� autonomnA� a�?svobodya�? od svobody mA?ch sousedA?, po nichA? mi nic nenA�. Ve skuteA?nosti se navzA?jem kA�A�A?A�, proplA�tajA�, soutA�A?A� a spolupracujA�. PrA?vA� vA�tom spoA?A�vA? kaA?dA? lidskA? spoleA?nost.

SkuteA?nA? lidskA? svoboda, o nA�A? hovoA�A� Spinoza, je svoboda stykA?, vztahA?. vA?mA�n, moA?nA? i konfliktA?. MA?A?e kvA�st jen ve spoleA?nA�m a dobA�e uspoA�A?danA�m prostoru, tA�eba i plnA�m konfliktA?, kterA?ch se pA�esto nemusA�m bA?t, protoA?e pA�i nich nejde o A?ivot. Je to prostor hry, toho velikA�ho a dA?myslnA�ho modelu lidskA� svobody, na nA�jA? se teA? musA�me podA�vat zblA�zka. NaA?e A?loha bude snazA?A� dA�ky filosofA?m hry, jako je Buytendijk, Huzinga, Roger Caillois nebo Eugen Fink.

PrvnA� charakteristickA? rys hry tkvA� vA�tom, A?e peA?livA� oddA�lena od obyA?ejnA�ho a�?profA?nnA�hoa�? A?ivota vA?ednA�ch dnA? – bA�lA?mi lajnami na hA�iA?ti, pA�A?A?alkou rozhodA?A�ho, oponou. ZatA�mco vA�opravdovA�m A?ivotA� jde o A?ivot, vA�privilegovanA�m prostoru hry se nenA� A?eho bA?t. Jakmile A?lovA�k vstoupA� na kurt nebo na hA�iA?tA�, nenA� uA? obyA?ejnA? smrtelnA�k – opustil svA� obvyklA� mA�sto, svA� postavenA�, spoleA?enskA� mA�sto atd. a stal se prostA� hrA?A?em.A� Proto se hrA?A?i A?asto pA�evlA�kajA�, neboA? na vA?echny spoleA?enskA� rozdA�ly je tA�eba teA? zapomenout. Tak si mA?A?e A�editel zahrA?t se svA?m vrA?tnA?m – ovA?em pod podmA�nkou, A?e i kdyA? prohraje, zA?stane A�editelem. VA?sledky hry jsou platnA� jen vA�rA?mci hry a nepromA�tajA� se mimo ni.

Tak mohou i hrA?A?i soupeA�ivA?ch her, kterA� modelujA� zA?pas a vA?lku, odchA?zet ze hA�iA?tA� A?ivA� a zdravA�. NeA?spA�A?nA? A?achista, to jest vojevA?dce, kterA? prohrA?l vA?lku, nebude po zA?sluze popraven, jak by se vA�opravdovA�m A?ivotA� patA�ilo, nA?brA? otoA?A� A?achovnici a nabA�dne svA�mu pA�emoA?iteli odvetu, novou partii. VA�mA�nA� symbolickA?ch soupeA�ivA?ch hrA?ch, jako je box nebo hokej, dA?vajA� pravidla hry hrA?A?A?m sluA?nou A?anci, A?e se vrA?tA� do A?ivota celA� a nepoA?kozenA�.
JenA?e pravidla hry jsou daleko vA�c neA? jen prostA� bezpeA?nostnA� opatA�enA�: jsou to pravidla, kterA? dA�lajA� hru. To je tA�eba vysvA�tlit. Nechme stranou profesionA?lnA� hry, kde jsou motivy hrA?A?A? sloA?itA�jA?A�. VA�amatA�rskA� hA�e sice nejde o A?ivot a vA�tA�z ani poraA?enA? nezA�skA?vA? nic, co by pA�ekraA?ovalo rA?mec hry, byl by vA?ak tA�A?kA? omyl se domnA�vat, A?e ve hA�e o nic nejde. VA�soutA�A?ivA� hA�e kaA?dA? zA�A?A?astnA�kA? chce vyhrA?t. To je jeden zA�axiomA? kaA?dA� hry tohoto druhu. LhostejnA? hrA?A?, kterA�mu by na vA?sledku nezA?leA?elo, by hru zkazil. ParadoxnA� vA?ak nechce vyhrA?t za kaA?dou cenu. ZkuA?enA? hrA?A? si tudA�A? vA?dycky vybA�rA? soupeA�e, kterA? je mu vA�ce mA�nA� a�?rovena�?. ProA?? ProtoA?e sA�nezkuA?enA?m, slabA?m hrA?A?em by vA�tA�zstvA� bylo sice snadnA�, nemA�lo by vA?ak A?A?dnou cenu ani smysl. HrA?t sA�nA�kA?m, kdo hru neumA�, je A?istA? nuda a ztrA?ta A?asu. A?lovA�k potA�ebuje silnA�ho soupeA�e, aby zakusil radost ze hry – a moA?nA?A�z cennA�ho vA�tA�zstvA�.
PodobnA� vA�tA�zstvA�, kterA� by nerespektovalo pravidla hry, nenA� jaksi a�?platnA�a�? a nemA? A?A?dnou cenu. To ale nenA� A?A?dnA? mravnA� pA�A�kaz, vnA�jA?A� vA?A?i hA�e samA�. Kdysi, kdyA? jsem se uA?il hrA?t A?achy sA�mladA?A�m bratrem, pA�iA?el jsem brzy na to, A?e se dA? podvA?dA�t. KdyA? se bratr dA�val jinam, vracel jsem ztracenA� figurky zpA?tky na A?achovnici a sA�nesmrtelnA?mi panA?A?ky jsem snadno vyhrA?l. JenA?e jsem si hned takA� uvA�domil, A?e tohle uA? nenA� vA?bec A?A?dnA? hra. A?e je to A?innost zhola nesmyslnA?, A?istA� maA�enA� A?asu – nic vA�c. TakA?e nepodvA?dA�t nenA� jen otA?zka cti a poctivosti; prA?vA� proto, A?e se hra nehraje a�?o nica�?, ztrA?cA� podvA?dA�nA� jakA?koli smysl a hru spolehlivA� niA?A�. A?lovA�k si uvA�domuje, A?e pravidla hry nejsou jen kvA?li bezpeA?A� nebo spravedlnosti, A?e to nejsou vnA�jA?A� omezenA� moA?nostA� hrA?A?A?, ale A?e naopak tvoA�A� samu podstatu hry.

Hned je ovA?em tA�eba dodat, A?e to platA� jen o dobrA?ch pravidlech hry. Co to ale je, co dA�lA? pravidla a�?dobrA?a�?? VezmA�me tA�eba fotbal: kdyby nebylo zakA?zA?no hrA?t rukama, byla by to jinA? hra. Kdyby nebylo pravidlo ofsajdu, byla by to jinA? hra. KdeA?to kdyby se zakA?zalo hrA?t levou nohou, byl by to asi jeA?tA� fotbal, jenA?e chudA?A�, horA?A�. To je prvnA� vA�c. Za druhA�, dobrA? pravidla jsou pravidla A?A?innA? – takovA?, kterA? hru dobA�e A�A�dA�, nevedou kA�nerozhodnA?m pA�A�padA?m a brA?nA� nebezpeA?nA?m stA�etnutA�m. Pak je tu jakA?si ekonomie pravidel: A?A�m mA�nA� pravidel a A?A�m jednoduA?A?A�ch, tA�m lA�pe. A potom tu vA?dycky je i jistA? pA�edstava spravedlnosti, rovnA?ch podmA�nek. Tak ve fotbalu stejnA� jako vA�tenisu si muA?stva nebo hrA?A?i vymA�A?ujA� strany. JeA?tA� jinA? problA�m je zaA?A?tek, proto se o nA�j losuje. ZaA?A�nat je tA�eba vA�tenisu nezanedbatelnA? vA?hoda a servis bez omezenA� by nikdo nechytil; musA� se tedy omezit. A vrchol vA?eho: protoA?e se hraje a�?o nica�?, lze si dovolit luxus nestrannA�ho soudce, proti jehoA? vA?roku nenA� odvolA?nA�. KaA?dA? vA�, jak bylo a stA?le je obtA�A?nA�, prosadit nA�co podobnA�ho v a�?opravdovA�ma�? A?ivotA�.
Hra tedy nabA�zA� dobrA? model svobody jeA?tA� bohatA?A� neA? velkA? obchodnA� dA?m: svobody, kterou mi poskytuje druhA? vA�rA?mci osvA�dA?enA?ch pravidel hry, vedenA?ch ideA?lem spravedlnosti. Tato svoboda se nemA�A�A� svA?mi omezenA�mi, nA?brA? moA?nostmi, jeA? si lidA� navzA?jem poskytujA� ve spoleA?nosti, kde se nikdo druhA?ch nemusA� bA?t, nemusA� mA�t strach o svA?j A?ivot. NeboA? moji svobodu vytvA?A�ejA� svobody mA?ch sousedA?. Jsou to oni, kdo mi ji obstarA?vajA�, nabA�zejA� mi pA�A�leA?itost A?A�t a zakouA?et svobodu vA�plnA�m slova smyslu. VA?imnA�te si toho hlubokA�ho rozdA�lu: vA�prvnA�m typu a�?pubertA?lnA�a�? svobody jsou druzA� nepA�A?teli mA� svobody; vA�tom druhA�m, typu a�?samoobsluhaa�? jsou vA�nejlepA?A�m pA�A�padA� neutrA?lnA�, kdeA?to ve hA�e jsou podmA�nkou, ne-li pA�A�mo zdrojem mA� zkuA?enosti svobody.

***

PA�A�klad hry je pomA�rnA� instruktivnA�, protoA?e je dobA�e znA?mA? a jednoduchA?; je jich vA?ak daleko vA�c, a to i vA�opravdovA�m A?ivotA�. BohuA?el, vnA� hry uA? se nehraje a�?o nica�?, pro A?istou radost ze hry,A� a vA�dA?sledku toho podvA?dA�t mA?A?e mA�t smysl. A?ivotnA� a�?vA�tA�zstvA�a�? mA?A?e bA?t velice vA?nosnA�, a tak je A?lovA�k vA�pokuA?enA� jA�t za nA�m za kaA?dou cenu. Tak uA? Wittgensteinovy a�?A�eA?ovA� hrya�? nejsou tak oddA�lenA� od opravdovA�ho A?ivota a vykazujA� jen nA�kterA� zA�charakteristickA?ch rysA? hry jako takovA�. I vA�A�eA?ovA?ch hrA?ch se jednA? o vA?mA�nu moA?nostA�, to, oA? se hraje, mA?A?e vA?ak bA?t velice skuteA?nA� a dokonce hmotnA�: vA?sledek diskuse nebo vyjednA?vA?nA� nezA?stA?vA? jen vA�rA?mci hry, a to se vA?emi dA?sledky. ZA�tA�hoA? dA?vodu nenA� ani skuteA?nA? soudce vA?dycky nestrannA? a o prosazenA� jeho rozsudkA? se musA� postarat vnA�jA?A� autorita. Hra nicmA�nA� poslouA?ila jako model pro velmi rozmanitA� spoleA?enskA� instituce, kterA� lidskA? svA�t hluboce promA�nily. ZmA�nA�me se jen o nA�kterA?ch.

Na jednA� stranA� je banA?lnA� pA�A�klad pravidel silniA?nA�ho provozu, prA?vA� tak nezbytnA?ch jako technickA?ch, na nA�mA? je ovA?em dobA�e vidA�t vA?znam kvality pravidel: a�?Pravidla spravedlnosti jsou sice konvenA?nA�, rozhodnA� vA?ak ne libovolnA?a�? (D. Hume). Snad jen vzA?cnA� zA?blesky a�?rytA�A�skA�ho jednA?nA�a�? na silnicA�ch jeA?tA� prozrazujA� hernA� pA?vod tA�to velice nedA?vnA� instituce. NicmA�nA� kaA?dA? A?A?astnA�k mA?A?e potvrdit prA?vA� to, A?eho si vA?iml Spinoza: A?e absolutnA� autonomie, absence zA?vaznA?ch pravidel, nemA? se svobodou vA?bec nic spoleA?nA�ho, neboA? jen niA?A� hru – a sA�nA� i mnoho A?A?astnA�kA?.

JeA?tA� zA?vaA?nA�jA?A� pA�A�klad hry doopravdy sA�dA?sledky vskutku revoluA?nA�mi nabA�zA� instituce trhu. NaneA?tA�stA� se a�?volnA? trha�? stal bojovA?m heslem neoliberA?lA?, coA? komplikuje ne-li znemoA?A?uje stA�A�zlivou analA?zu skuteA?nosti. MusA�me ovA?em trvat na zA?kladnA�m faktu, A?e totiA? tradiA?nA� trh je spoleA?enskA? instituce, nikoli automatickA? vA?sledek individuA?lnA�ch egoismA?, stA�etnutA� slepA?ch sil. PrvnA� krok kA�trhu, totiA? soustA�edA�nA� a�?kapilA?rnA�a�? smA�ny starA?A�ch spoleA?nostA� na jedno mA�sto a pA�edepsanA? A?as, nutnA� pA�edpoklA?dA? vA�domA? zA?sah nA�jakA� autority. VA�kupeckA?ch tradicA�ch rA?znA?ch spoleA?nostA� mA?A?eme najA�t i zA?kaz prodeje cestou na trh, zA�ejmou stopu pA?vodnA�ho zA?mA�ru.

PA�ednA� jsou tu samozA�ejmA� nezbytnA� pA�edpoklady, podmA�nky pro trh vA?bec: jistA? A?roveA? blahobytu sA�pA�ebytky pro smA�nu, jistA? A?roveA? bezpeA?A� a spoleA?enskA� organizace, vA?etnA� nA�jakA� autority, vybavenA� A?A?innA?mi donucovacA�mi prostA�edky – zkrA?tka nA�jakA? vlA?da. To jsou ovA?em jen pA�edpoklady, podmA�nky moA?nosti. RozhodujA�cA�m krokem je soustA�edA�nA� smA�ny. SoustA�edA�nA? smA�na pA�edevA?A�m vA?raznA� zvyA?uje pravdA�podobnost, A?e ke smA�nA?m dojde a A?A?astnA�ci najdou, co potA�ebujA�. SoustA�edA�nA� na veA�ejnA�, to jest neutrA?lnA� pA?dA�, ruA?A� nevA?hodu toho, kdo smA�nu nabA�zA�, kdo prosA� – aA? je to podomnA� obchodnA�k nebo hladovA? A?lovA�k. NadA?le musA� oba vA?slovnA� vyjA?dA�it svoji vA?li smA�A?ovat, oba se musA� vydat za pA�A�leA?itostA� ke smA�nA� nA�kam jinam. Na druhA� stranA� toto soustA�edA�nA� vyrovnA?vA? nevyhnutelnou nerovnost postavenA�: prodavaA? je zpravidla daleko zbA�hlejA?A� vA�jednA?nA�, protoA?e se tA�m A?ivA�, kdeA?to kupci bA?vajA� jen pA�A�leA?itostnA?mi A?A?astnA�ky. PodomnA� obchodnA�k mA?A?e mA�t se svA?mi jednotlivA?mi zA?kaznA�ky snadnou prA?ci, kdeA?to na trhu mu nikdo nenA� vydA?n na pospas, mA?A?e se rozhlA�dnout a vybA�rat.

A?ekl jsem, A?e oba, prodA?vajA�cA� i nakupujA�cA�, se musA� vydat na trh a tak vyjA?dA�it svou vA?li smA�A?ovat. Za svou veA?eA�i tedy nevdA�A?A�m A�eznA�kovu sobectvA�, jak se domnA�val Adam Smith, nA?brA? tomu, A?e pekaA� i A�eznA�k potA�ebujA� mne (moje penA�ze) prA?vA� tak, jako jA? potA�ebuji jejich vA?robky. NenA� to tedy A?A?dnA? a�?neviditelnA? rukaa�?, nA?brA? potA�eba druhA?ch, potA�eba lidskA� spoleA?nosti, kterA? mi obstarA? moji veA?eA�i.A� A ovA?em veA�ejnA? trh jako dA?myslnA? zaA�A�zenA� zvyA?ujA�cA� pravdA�podobnost hledanA� smA�ny za podmA�nek tak rovnA?ch, jak jen moA?no. SoutA�A?ivA? i kooperativnA� hra, pA�A�leA?itost kA�vA?konu svobody pro kaA?dA�ho.
ZA?kladnA�m pravidlem trhu je tedy jeho veA�ejnA? povaha: trh je tu pro kaA?dA�ho a podmA�nky smA�ny,, kterA� si vyjednal jeden A?A?astnA�k, musA� nutnA� platit i pro vA?echny ostatnA�. DA�ky tomuto obecnA�mu pravidlu mA?A?e vzniknou i cena, nejen jako nahodilA? vA?sledek bez dA?sledkA?, drobnA? udA?lost, nA?brA? jako vA�ce mA�nA� obecnA? a platnA? ekonomickA? parametr. VA?znam tA�to radikA?lnA� veA�ejnosti trhu mA?A?eme dnes tA�A?ko ocenit, protoA?e prakticky vymizela. PA�es vA?echna provolA?nA� ekonomA? a politikA?, trh uA? dA?vno nahradily stA?lA� a�?kamennA�a�? obchody, stA?le vA�tA?A� a mocnA�jA?A�, kterA� kladou pA�A�stupu prodA?vajA�cA�ch stA?le tA�A?A?A� pA�ekA?A?ky. OdmA�tavA? postoj kA�trhu lze mA�A�it zavilA?m odporem velkA?ch vA?robcA? proti jeho brutA?lnA�mu rovnostA?A�stvA�. Tak kdyA? se A?lovA�k doA?te, A?e vA?robce X a�?dA?vA? na trh novA? produkta�?, mA?A?e si bA?t jist, A?e udA�lA? vA?echno moA?nA�,A� jen aby se otevA�enA�mu a veA�ejnA�mu trhu vyhnul. To je ostatnA� jedinA? dA?vod, proA? dA?vA? miliony do reklamnA� kampanA�, kterA? mA? kupujA�cA� pA�esvA�dA?it, A?e se nemajA� rozhlA�A?et, ale rovnou chtA�t jeho vA?robek.

JinA� technickA�, ale prA?vA� tak prostA� jako dA?myslnA� pravidlo silnA� usnadA?uje smA�nu na trhu. DA? se vyjA?dA�it takto: ceny, jeA? nabA�zA� prodA?vajA�cA�, nesmA�jA� vzrA?stat, kdeA?to nabA�dky kupujA�cA�ho nesmA�jA� vA�prA?bA�hu vyjednA?vA?nA� klesat. ObojA� musA� tvoA�it a�?monotA?nnA�a�? A�ady, jedna nerostoucA�, druhA? neklesajA�cA�. Toto na prvnA� pohled triviA?lnA� pravidlo je pA�esto A?A?innA�: je to charakteristickA? a moA?nA? jedineA?nA? ukA?zka racionalismu veA�ejnA�ho trhu. PA�edstavte si, jak by se zjednoduA?ila tA�eba politickA? jednA?nA�, kdyby pA�i nich platilo nA�co podobnA�ho.
Ponechme stranou spA�A?e technickA� problA�my oligopolu a kartelismu a pA�ipomeA?me jen jeden: problA�m A?A?astnA�kA? tak velikA?ch, A?e mohou zpochybnit celou instituci trhu. To je problA�m sice nedA?vnA?, zato tA�m nebezpeA?nA�jA?A�, kterA? pozoruhodnA� pA�edstavil napA�. historik Fernand Braudel.? StarA? pA�edstava trhu poA?A�tala jen sA�vA�ce A?i mA�nA� rovnA?mi hrA?A?i, jejichA? moc byla vA�kaA?dA�m pA�A�padA� mnohem menA?A� neA? souhrnnA? a�?vA?haa�? celA�ho trhu. BA�hem poslednA�ho sta let se ovA?em vynoA�ili ekonomiA?tA� hrA?A?i, schopnA� ovlivnit trh jako takovA? a zA?mA�rnA�, tj. strategicky zmA�nit jeho fungovA?nA�. VA�poslednA�ch desetiletA�ch ohrozil podobnA? jev napA�. nA?rodnA� mA�ny, pA�A�liA? slabA� ve srovnA?nA� sA�ekonomickou silou velkA?ch svA�tovA?ch hrA?A?A?, coA? mj. urychlilo zavedenA� Eura. To je tedy problA�m pravidel hry vA�celosvA�tovA�m mA�A�A�tku, kterA? zde mohu pouze zmA�nit.

***

CA�lem tohoto skromnA�ho pA�A�spA�vku bylo pouze obrA?tit vaA?i pozornost ke zvlA?A?tnA�m podmA�nkA?m spoleA?enskA�ho jednA?nA�, jednA?nA� vA�rA?mci lidskA� spoleA?nosti. AristotelA�s kdysi peA?livA� rozliA?il poiA�sis, soukromA� jednA?nA� plnA� zamA�A�enA� a vedenA� nA�jakA?m vnA�jA?A�m cA�lem a A?A?elem, jehoA? chce dosA?hnout, od praxis, veA�ejnA�ho jednA?nA� mezi svobodnA?mi lidmi, jehoA? hodnota tkvA� aspoA? zA?A?sti vA�tomto jednA?nA� samA�m.? Toto rozliA?enA� nemA?A?eme dnes A?plnA� pA�ijmout, neboA? hranice mezi soukromA?m a veA�ejnA?m leA?A� pro nA?s jinde. Tak patA�A� napA�A�klad trh spA�A?e do oblasti soukromA� jako vA�AthA�nA?ch, anebo veA�ejnA� jako ve stA�edovA�ku? VA�kaA?dA�m pA�A�padA� je vA?ak tA�eba vA�dA�t, A?e jednA?nA� ve spoleA?nosti mA? jinA� potA�eby neA? A�emeslnA?, prA?myslovA? nebo i umA�leckA? A?innost. SvobodnA� lidskA� jednA?nA� je vA?dycky jednA?nA� mezi druhA?mi, sA�nimi, pro nA� nebo proti nim, jednA?nA�, kterA� na nich zA?visA� – a tedy jednA?nA�, kterA� potA�ebuje pravidla.

TA�m jsem se takA� pokusil pA�ispA�t kA�rozumnA�mu A�eA?enA� znA?mA�ho paradoxu svobody – A?e nenA� A?A?dnA? a�?absolutnA� svobodaa�?, coA? je contradictio in adjecto. A?e lidskA? svoboda naopak vyA?aduje osvA�dA?enA? a pevnA� ustavenA? pravidla, kterA? nejenA?e moji A?itou svobodu nijak neomezujA�, ale naopak umoA?A?ujA�, A?e a�?rozumnA? A?lovA�k je svobodnA�jA?A� ve spoleA?enstvA�, kde A?ije podle spoleA?nA�ho zA?kona, neA? o samotA�, kde poslouchA? jen sebe samaa�? – a vysvA�tlujA� takA� proA?.

Literatura:

AristotelA�s: Nicomachean Ethics. Tr. H. Rackham. Loeb Classical Library. Cambridge Mass. 1990. (A?esky: Etika Nikomachova. Praha 1997)
Braudel, F. 1985: La dynamique du capitalisme. Paris. (A?esky: Dynamika kapitalismu. Praha 2002)
Buytendijk, F.J.J. 1934: Wesen und Sinn des Spiels. Das Spiel der Menschen und der Tiere als Erscheinungsform der Lebenstriebe.
Caillois, R. 1967: Les jeux et les hommes. Paris 1996. (A?esky: Hry a lidA�. Praha 1995)
Fink, E. 1957: Oase des GlA?cks. (A?esky: OA?za A?tA�stA�. Praha 1992)
Fink, E. 1960: Spiel als Weltsymbol. (A?esky: Hra jako symbol svA�ta. Praha 1993)
Gehlen, A. 1940: Der Mensch. MA?nchen 1997
Huizinga, J. 1956: Homo ludens. Vom Ursprung der Kultur im Spiel. (A?esky: Homo ludens. Praha 1992)
Sokol, J. 2002: FilosofickA? antropologie – A?lovA�k jako osoba. Praha.
Spinoza, B. 1670: Ethica ordine geometrico demonstrata. Stuttgart 2002.