Machiavelli a jeho svA�t

Machiavelli je myslitel renesanA?nA� doby sA�dA?razem na individuA?lnA� svobodu a tvA?rA?A� aktivitu jednotlivce. Hluboce poznamenal politickA� myA?lenA� nejen svA� doby. Jeho kniha Il Principe (1513), A?esky VladaA� nebo KnA�A?e byla pA�eloA?ena do mnoha jazykA?. Byl souA?asnA�kem Caesara Borgii, Savonaroly, Luthera, Leonarda da Vinciho. Vyslovil nahlas, A?A�m se A�A�dili vladaA�iA� vA�jeho dobA�: pA�evlA?dal u nich mocenskA? pragmatismus. ZatA�mco pro Augustina vlA?dnout znamenalo slouA?it Bohu, nebeskA� obci a odvozovat legitimitu pozemskA� vlA?dy zA�Boha (odtud znA?mA� a�zpanovnA�k zA�BoA?A� milostia�?) -A� protoA?e ve zjevenA� jsou urA?eny principy pravA� vlA?dy a bez nich by se staly vlA?dy hordami loupeA?nA�kA? – pro Machiavelliho jsou souA�adnice rozestavA�ny jinak: VladaA� nezrcadlA� ve svA� osobA� a ve svA�m majestA?tu ideA?lnA� svA�t, nestojA� v odpovA�dnosti tvA?A�A� vA�tvA?A� Bohu, ale promA�nlivA�mu osudu a zA?konA?m pA�irozenA�ho A?ivota. VA?echna morA?lka a duchovnA� hodnoty jsou privA?tnA� vA�cA�. Na A?em vA�politice zA?leA?A�, je vA?sledek. Politika je umA�nA� moA?nA�ho. Politik se nesmA� A�A�dit formulemi a zA?sadami, musA� se umA�t odpoutat od svA�ta svazujA�cA�ch idejA�, chce-li mA�t A?spA�ch.A� VA?e je dovoleno. (NabA�zA� se tomu srovnA?nA� se znA?mA?m varovA?nA�m DostojevskA�ho zA�jeho romA?nu BratA�i Karamazovi: nenA�-li Boha, vA?e je dovoleno, a sA�apoA?tolovA?m slovem zA� I Kor 10,23).

TA�mito zA?sadami, kterA� majA� a�zdarwinistickA?a�? charakter, ovlivnil Machiavelli celou epochu. Francis Bacon, filosof renesance, je Machiavelli pA�esazenA? do noetiky. PA�edstavuje nA?mA� novA? typ hrdiny, pro nA�hoA? je charakteristickA? A?spA�A?nA? A?in. RenesanA?nA� A?lovA�k = sebevA?kon. DosA?hnout tohoto cA�le znamenA? A�A�dit se nikoliv ideA?ly, nA?brA? skuteA?nA?mi, empiricky osvA�dA?enA?mi postupy. A ty urA?uje vA�oblasti politiky vA?luA?nA� moc. JinA?mi slovy: my (s E.RA?dlem) vA�ce A?i mA�nA� vnA�mA?me napA�tA� mezi tA�m co jest, co je dosaA?itelnA�, moA?nA�, pragmaticky uchopitelnA� a tA�m, co bA?t mA?, co bezpodmA�neA?nA� nad nA?mi platA�. Pro Machiavelliho je rozhodujA�cA�A� pouze pragmatickA� hledisko, zA?kladnA� proA� A?ivotnA� orientaci vA�osobnA�m i veA�ejnA�m A?ivotA�, kterA� se na mravnA� normy a ideA?ly neohlA�A?A�..

Machiavelli se chce pA�i uskuteA?A?ovA?nA� politiky vyhnout vA?emu, co by vladaA�i svazovalo mravnA� ruce. VladaA� musA� jednat chvA�li jako lev, chvA�li jako liA?ka. MusA� vlA?du umA�t vlA?duA� zA�skat a pak ji udrA?et. MusA� si osvojit jen takovA� a�zctnostia�?, kterA� slouA?A� tA�mto A?A?elA?m. DrA?et slovo? Nikoliv za kaA?dou cenu. MA? budit zdA?nA�, A?e je vlA�dnA?, zboA?nA?, ale musA� umA�t takA� udeA�it. DobrodinA� je nutno prokazovat kapku po kapce, ukrutnost naopak najednou – to brzo pA�ebolA�, ale A?A?inek takovA�ho kroku je znaA?nA?. BezbrannA? vladaA� je vA�opovrA?enA�. MusA� neustA?le myslet na zA?kladnA� vA?sledek: zA�skA?nA� a udrA?enA� moci,A� a to za kaA?dou cenu.

Machiavelli vytvA?A�A� svou politologii vA�dobA� A?padku mravnA�ho A�A?du, kdy se rychle stA�A�dajA� vznik a zA?nik stA?tA? (zejmA�na vA�ItA?lii, kde jsou vA�tA� dobA� mnohA� mA�stskA� stA?ty; to vyvolA?valo chaos – ItA?lie jeho doby je pA�edmA�tem A?astA?ch nA?jezdA? Francie a A�panA�lska). TA�mto neklidnA?m pomA�rA?m se pokouA?A� MachiavelliA� A?elit dA?razem na silnA�ho vladaA�e. Ten je mu zA?rukou, A?e tu vznikne A�A?d a novA? obA?anskA? ethos – jinak hrozA� spoleA?nosti naprostA? rozklad. Je zastA?ncem vlA?dy pevnA� ruky a�� alternativa, sA�kterou koketujA� nA�kteA�A� postkomunistiA?tA� vlA?dci i dnes.

Machiavellimu A?lo o to, objevit mechanismy vlA?dy, kterA� by zaruA?ily A?spA�ch. A�el cestou historickA� indukce. Je o sociA?lnA� psychologii a mechaniku, kterA? pA�ipomA�nA? fyzikA?lnA� vztahy sA�ly a odporu, reakce atd. NicmA�nA� i za touto na prvnA� pohled objektivistickou deskripcA� vA�zA� urA?itA? a�zvyznavaA?skA? doktrA�naa�?: SilnA? stA?t povaA?uje zaA� dobrodinA�, stA�A�dA?nA� vlA?d naproti tomu za zlo. RozluA?uje natrvalo politiku od etiky. AsspA�ch spoA?A�vajA�cA� vA�uchopenA� moci a vA�jejA�m zachovA?nA� povaA?uje za pozitivnA� smysl dA�jinnA�ho vA?voje.

StA?t jako vrcholnA? A?tvar, smysl a nA?plA? A?ivota spoleA?nosti je ovA?em pojmovou konstrukcA�. Jako takovA? seA�pro Machiavelliho stA?vA? svrchovanou skuteA?nostA�, nadA?asovou veliA?inou, vyA?atou z jakA�koli kritiky zdola, uchrA?nA�nou pA�ed dA�jinnA?mi nahodilostmi. StA?t stojA� mimo dobro a zlo. Tak je pA?vodnA� empirickA? zA?sada promA�nA�na vA�metafyzickou pravdu, vA�obecnA� pravidlo. A?A�dit se podle nA�ho sA�naprostou dA?slednostA� by napA�. dnes znamenalo hA?jit do krvava ideu nA?rodnA�ho stA?tu jako svrchovanA� veliA?iny.

Machiavelli se svou doktrA�nou moci naA?el mnoho nA?sledovnA�kA? i kritikA?. JednA�m zA�tA�chto kritikA? bylA� (pro nA?s ponA�kud pA�ekvapivA�) i pruskA? krA?lA� BedA�ich II. VelikA? (vlA?dl v lA�tech 1740-1786 souA?asnA� s naA?A� MariA� TereziA�, s nA�A? nA�kolikrA?t vA?lA?il a odebral jA� a tA�m i A?eskA� korunA� vA�tA?inu Slezska). Napsal knihu, nazvanou pA�A�znaA?nA�: Antimachiavelli. PA�A?e ji zA�osvA�censkA?ch pozic. Podle krA?le BedA�icha je autor KnA�A?eteA� hrobaA�em sprA?vnA� politiky. Ta musA� podle nA�ho stA?t na mravnA�ch principech. Machiavelli svA?dA� vladaA�e kA�nepravostem a vA�tom je horA?A� neA? povodeA? A?i jinA? A?ivelnA? katastrofa. Amtimachiavelli brojA� zA?sadnA� proti pragmatickA?m zA?sadA?m vA�politice. Je sA�podivem, A?e tyto principy vyhlaA?uje proti Machiavellimu panovnA�k, kterA? se sA?m, stejnA� tak jako jeho nA?sledovnA�ci, proti nim proviA?oval. Velikost stA?tu podle BedA�icha VelikA�hoA� nenA� zA?vislA?A� na rozA?iA�ovA?nA� A?zemA�, ale na poA?tu obyvatelstva a bohatstvA�, kterA� dosA?hnout vzdA�lanostA� a pracA�. BedA�ich takA� upozorA?uje na to, A?e tyran nemA?A?e potlaA?it svA�domA� odpovA�dnA?ch obA?anA?. VA�citlivA�m svA�domA� pA�ichA?zA� ke slovu ctnost korigujA�cA� postupy vA?luA?nA� pragmatickA� politiky.A� A zatA�mco ctnost sjednocuje, nepravost spoleA?nost rozklA?dA?. Proto je tA�eba, aby se vladaA� opA�ral o ctnosti. Velice zA?leA?A� na dobrA?ch zA?konech, kterA� se vsunujA� mezi vlA?dnoucA� a ovlA?danA�. Jimi je obA?anskA� svobodA� dA?n pevnA? rA?mec a nezA?leA?A� pakA� na nA?ladA� a rozmarech vladaA�e. ZneuA?itA� moci je tA�eba A?elit dA�lbou moci. Zde se pruskA? krA?lA� opA�rA? o ideA?ly, z nichA? vzeA?la francouzskA? i americkA? revoluce.A� Machiavelli podle nA�ho lA�A?A� vladaA�e jako vojA?ka, ale to je jen menA?A� A?A?st pravdy; vlA?da musA� respektovat spravedlnost a moudrost. Jen uplatA?ovA?nA� tA�chto hodnot zaruA?A� politickA� mociA� dlouhodobA� A?spA�ch. To co Machiavelli nabA�zA�, je jen krA?tkodobA? tah za okamA?itA?m A?spA�chem, ale moudrost a spravedlnost kladou hlubA?A� a trvalejA?A� zA?klady. (B. se tu dotA?kA? zA?kladnA� etickA� otA?zky: jakou funkci plnA� mravnost vA�osobnA�m i spoleA?enskA�m ohledu? Co je mA�A�A�tkem a�zA?spA�chua�? mravnA�ho chovA?nA�?)

PanovnA�k nemA? vyvolA?vat strach; mA? touA?it po tom, aby byl oblA�ben pro svA� panovnickA� vlastnosti a schopnosti. PanovnA�k to mA? o to tA�A?A?A�, A?e je vA?emi napoA�A?d pozorovA?n a hodnocen. Na nA�ho jako na slunce vytA?hla armA?da astronomA? se svA?mi dalekohledy. Skvrny na slunci jsou odevA?ad vidA�t. To nelze niA?A�m zastA�A�t. Klam vA�tA�to vA�ci je zbyteA?nA?m hazardem povA�sti panovnA�ka.

Tato a�zdiskusea�? napA�A�A? staletA�mi mezi dvA�ma koncepcemi politickA� moci nA?m poslouA?A�A� orientovat se i v dneA?nA� situaci. Velice zA?leA?A� na tom, na jakA?ch ideA?ch stA?ty stojA� (viz Masarykovu zA?sadu, A?e stA?ty se udrA?ujA� tA�mi idejemi, zA�kterA?ch vznikaly). To, co ideovA� stojA� na poA?A?tku velikA?ch spoleA?enskA?ch promA�n, se uA? tA�A?ko vA�dalA?A�m vA?voji pA�ekonA?vA?. StojA�-li na poA?A?tku nA?silA�, pletichy, mocenskA� A?skoky, pokleslA? politickA? program,A� projevA� se to i ve zpA?sobu vA?konu vlA?dy pozdA�ji. PlatA� ale i opak.

BedA�ich II. se takA� brA?nA�A� pouA?A�vat vA�politice termA�nA?, kterA� majA� u Machiavelliho znaA?nouA� frekvenci: A?tA�stA�, osud, hra A?tA�stA�ny, Fortuna atd. Kritizuje takA� jednosmA�rnA� uvaA?ovA?nA� Machiavelliho, kterA? je pA�esvA�dA?en, A?e za kaA?dA?ch okolnostA� vede kA�A?spA�chu vA�politice odvA?A?nA?, rychlA? A?in. NA�kdy je potA�ebA� rozvA?A?nosti, vyA?kA?vA?nA�. VA�politice se vyskytujA� prudkA� i mA�rnA� vA�try, ano i bezvA�tA�A�. TakA� vA�pA�A�padA� vA?lky je na mA�stA� velkA? obezA�etnost. VA?lka = ultima ratio, poslednA� moA?nA? krok,A� proto mA? pA�ednost vyjednA?vA?nA�. (VA?lka je tu chA?pA?na jeA?tA� jako oprA?vnA�nA? nA?stroj politiky, kterA? je plnA� vA�lidskA?ch rukou aA� tudA�A? vA�kaA?dA� chvA�li regulovatelnA?. NukleA?rnA� vA?zbroj tyto A?vahy dnes podstatnA� mA�nA�.) Naprosto jeA� tA�eba podle BedA�ichaA� odmA�tat nA?boA?enskA� vA?lky. Ty jsou podle nA�ho holA?m nerozumem.

KA�tA�to diskusi mezi teoretikem politiky a vykonavatelem politickA� moci je moA?no pA�ipojit jeA?tA� jeden poznatek. VA?A?e se kA�onomu darwinistickA�mu pojetA� moci, kterA� podle Machiavelliho umoA?A?uje a�zA?spA�cha�? na dA�jinnA� scA�nA�. PtA?me se: poznA? vA?bec moc, co je vskutku pro ni samu nezbytnA� a prospA�A?nA�, co ji umoA?nA� trvale se prosadit? Pokud jeA� vedena jen krA?tkodobA?m a�zinstinktema�? a�� podobnA� jako tomu je ve svA�tA� zvA�A�at a��nestaA?A� zaregistrovat skrytA� dA�jinnA� promA�ny na poli technologie, ekonomickA?ch procesA?, sociA?lnA� psychologie, kulturnA� a mravnA� mentality apod., jak jsme toho byli svA�dky vA�obdobA� komunistickA� vlA?dy u nA?s, kdy se jeden A?as zakazovala sociologie, kybernetika atd. Kdo uchrA?nA� mocA� pA�ed oslabenA�m, pA?dem, porA?A?kou, vezmeme-li vA�A?vahu, A?e kaA?dA? moc vA�naA?em svA�tA� je jenomA� jednA�m zA�aktA�rA? mocensky ovlA?danA�ho, a tedy intenzivnA� konkurenA?nA�hoA� prostA�edA�? JakA� nA?stroje sebereflexe a moA?nosti sebeopravnA?ch krokA? si musA� moc vytvoA�it, aby prA?vA� vA�takovA�m prostA�edA� obstA?la?

Jsem pA�esvA�dA?en, A?e hledA�no zA�dlouhodobA� perspektivy je a�zA?spA�A?nA?a�? jen ta politickA? moc, kterA? je uA?elivA?, tolerantnA�, demokraticky strukturovanA?. O takovou kultivaci moci je tA�eba usilovat i vA�naA?A� spoleA?nosti. Na takovA� cestA� nA?m MachiavelliA� pomA?A?e jen vA�tom, A?e nA?m mistrovsky popA�A?e strategii a metody moci, kterA? se – jak napoA�A?d zjiA?A?ujeme a�� uhostilaA� natrvalo vA�lidskA?ch dA�jinA?ch. Proti nA� je tA�eba postavit politiku novou, kterA? zachA?zA� sA�mocA� moudA�e a opatrnA� a sA�perspektivou sluA?by celA�mu spoleA?enstvA�, jeA? tuto mocA� sice nominA?lnA� svA�A�ilo svA?m zA?stupcA?m, ale nevzdalo se pA�itom odpovA�dnosti za jejA� zdA?rnA? vA?kon.

Jakub S. Trojan