Interview nad poeziA� Jakuba S. Trojana

(SbA�rka bA?snA�: JiskA�enA� a zA?A?ehy, vyd. ZdenA�k Susa, StA�edokluky, 2004)

Pod nA?zvem JiskA�enA� a zA?A?ehy vydal vA�nakladatelstvA� ZdeA?ka SusyA� sbA�rku svA?ch bA?snA�A� teolog, profesor praA?skA� EvangelickA� teologickA� fakulty, Jakub S. Trojan, kterA�ho A?tenA?A�A?m Protestanta jistA� netA�eba pA�edstavovat.A� Jeho novou knihu aleA� pA�edstavit zato stojA�, a to hned ze dvou dA?vodA?. MnozA� totiA? mohou bA?t pA�ekvapeni, A?e se profesor Trojan poezii vA?bec vA�nuje, a nadto to soustA�edA�nA�, dokonce po desetiletA�, A?e napsal stovky bA?snA� a alespoA? zlomek zA�nich nynA� A�vydA?vA?. DruhA?m, hlavnA�m dA?vodem je ale sbA�rka sama. Obsahuje bA?snA� rA?znA� A?A?nrovA� povahy: rozsA?hlejA?A�, komponovanA� pA�A�bA�hy, dA?le kratA?A� reflexe silnA?ch osobnA�ch zA?A?itkA?, pak takA� drobnA�, ale sevA�enA� texty obrA?cenA� do vlastnA�ho nitra, a vA�neposlednA� A�adA�A� nezanedbatelnou skupinu bA?snA� na biblickA? tA�mata. I lA?tky a nA?mA�ty jsou rA?znorodA�: vA�podstatA� filosofickA� A?vahy nad mA�stem a A?lohou A?lovA�ka ve vesmA�ru;A� tragickA? pA�A�bA�h ze A?ivota sboru, kdy dva staA�A� manA?elA� spA?chali sebevraA?du;A� A?vahy nad moA�em plujA�cA�m prknem zA�Titaniku; nebo tA�eba ostA�e vypointovanA? zkratka setkA?nA� bA?snA�ka sA�Herodem nad mA�sou s hlavou Jana KA�titele.A� A nejde tu o A?plnost vA?A?tu: aA? si a�zto svA�a�? pA�edevA?A�m objevuje A?tenA?A� sA?m. RA?znorodost A?A?nrA? i lA?tek a motivA? A?inA� Trojanovu sbA�rku pestrou a uA? proto A?tivou.A� Pestrost sama by ovA?em A�byla pA�A�liA? mA?lo. Jako kaA?dA? dobrA? poezie mA? i ta TrojanovaA� jeA?tA� jinA� kvality. UA? pA�i prvnA�m proA?A�tA?nA�m A�upoutA? suverA�nnA� zpA?sob zvlA?dA?nA� bA?snickA�ho jazyka, pA�ilA�havA? i podmanivA? obraznost, schopnost zvlA?dnout sA�nadhledem i rozsA?hlejA?A� kompozice, zkrA?tka vA?echny ony zA?leA?itosti takzvanA�ho tvaru, kterA� tu jasnA� svA�dA?A�, A?e autor nejen A?e pA�A?e verA?e, coA? konec koncA? mA?A?e alespoA? obA?as skoro kdokoli, ale A�A?e je vA�pravA�m slova smyslu bA?snA�k, suverA�nnA� ovlA?dajA�cA� svA?j materiA?l, tedy pA�edstavu aA� slovo. To nejpodstatnA�jA?A� ale spoA?A�vA? pod tA�mto povrchem brilantnA� zvlA?dnutA�ho A�emesla. Jde o vA?povA�A?,A� o povahu a�zvnitA�nA�ho svA�taa�? TrojanovA?ch bA?snA�. Tady se zdA?A� dominovat soustA�edA�nA? zA?jem o lidskA� nitro, o jedineA?nost osudu a chvA�le, nahlA�A?enA� ale zA�A?irA?A�, vyA?A?A� perspektivy. Tedy nikoli bezbA�ehA? subjektivismus, ale snaha postihnout ve zdA?nlivA�A� nepA�ehlednA� A�jednotlivosti lidskA?ch pA�A�bA�hA? pA�eci jen jakA?si A?bA�A?nA�k, kotvu, kA?men A?helnA? a�� ovA?em radA�ji aA? si A?tenA?A� udA�lA? pA�edstavu o svA�tA� TrojanovA?ch bA?snA�A� A�sA?m, recenze totiA? bA?vajA� prA?vA� in puncto a�zsmysl dA�laa�? pA�eA?asto spA�A?eA� odrazujA�cA�m A?initelem, neA? dobrou reklamou. JistA� ale je, A?e A�teprve propojenA� onA�ch tA�A� kvalit, tedy pestrosti,A� elegance tvaru a hloubky vA?povA�di, A?inA� zA�Trojanovy sbA�rky knihu, kterou rozhodnA� stojA� zato vzA�t do ruky. Jako zA?vdavek pro A?tenA?A�eA� i jako pokus podA�vat se za samotnA� texty, do a�zbA?snickA� kuchynA�a�?, A�vzniklA� nA?sledujA�cA� rozhovor.

Pane profesore, jak jste se dostA?val kA�poezii a jak to pA�iA?lo, A?e jste jA� na rozdA�l od mnohA?ch, kteA�A� si vA�pubertA� odstonali svA� verA?otepeckA� obdobA�, A�u poezie setrval? A jak vlastnA� vznikaly ty rA?znA� typy bA?snA�, kterA� sbA�rka obsahuje?

JA? zaA?A�nal sA�poeziA� pozdA�ji. PrvnA� bA?snA� jsem psal tuA?A�m aA? tak vA�osmnA?cti, devatenA?cti letech. Pak jsem A?el na prvnA� svA?j sbor ve Kdyni na A�umavA� a zkusil jsem jednu vA�c, kterA? moA?nA? vypadA? nepoeticky, A?e totiA? kaA?dA? den sednu, poloA?A�m pA�ed sebe papA�r a budu A?ekat na MA?zu. SnaA?il jsem se A?plnA� uvolnit, a musA�m A�A�ct, A?e jsem tA�mto zpA?sobem napsal stovky bA?snA�, a tak mA� to pA�ivedlo kA�teoretickA�mu zA?vA�ru, A?e A?lovA�k mA? vA�sobA� jakousi vrstvu, kterou buA? probudA�, anebo ne. Skoro se mA� zdA?lo, A?e poezie je jakA?si rozhovor se sebou samA?m, a protoA?e A?lovA�k si kA�tomu rozhovoru vlivem vnA�jA?A�ch okolnostA�, spA�chu, A?kolA?,A� nedA? A?as, tak poezie dA�A�me, ale A?ekA?, trpA�livA� A?ekA?. A kdyA? jA� A?lovA�k dA? prostor, tak vyplouvA?. To jsem skuteA?nA� v 70. a 80. letech dA�lal A�pravidelnA�. Byl to tedy jistA? vA?ron poetickA� povinnosti, kterou jsem si zadal. A�A nA�kterA? den na onen bA�lA? papA�r vyplulo biblickA� tA�ma, jindy pA�A�bA�h a��A� NA�kterA� zA�takto vzniklA?ch bA?snA� jsou inspirovA?ny reA?lnA?mi udA?lostmi, nA�kterA� A?etbou, nA�kterA� obrazy a metafory vyplynuly tA�eba i zA�mA� zA?liby vA�rybaA�enA�. Ale pA�itom neA?lo o nekontrolovanA? automatismus. Byl to proces kontrolovanA?, a kdyA? ne vA�okamA?iku psanA�, tak zpA�tnA�. Vracel jsem se kA�bA?snA�m a A?krtal, nahrazoval, nA�kdy tA�eba i po deseti, patnA?cti letech a jeA?tA� vA�drobnA?ch A?pravA?ch pA�ed vydA?nA�m sbA�rky.

CoA? je znA?mka toho, A?e vA?m neA?lo a nejde vA�prvnA� A�adA� o dokument chvA�le, o nekorigovanA� zrcadelnA� subjektu, ale o vA?povA�A?.

To urA?itA�. Pak jsem ale uzavA�el ty prA?duchy a psal jsem odbornA� statA�, eseje a publikoval jsem je venku, protoA?e tady jsem nesmA�l. A pak jsem napsal i nA�kolik dlouhA?ch pA�A�bA�hA?. Ty byly inspirovA?ny zvnA�jA?ku. TA�eba bA?seA? A?lovA�k a vesmA�r je inspirovA?na tA�m, A?e mA� vA�jistA� dobA� A?plnA� okouzlil T. de Chardin. Jeho koncepce vesmA�ru, kdy dA?vA? A?lovA�ku a lidstvu specifickA? kosmickA? A?kol, mA� ohromA� inspirovala a podnes inspiruje. Ta bA?seA? vznikla pod jeho vlivem. Psal jsem ji vA�jednom tahu, o VA?nocA�ch. JinA? pA�A�bA�h, vzpomA�nka na ony dva manA?ele, to je pod dojmem tragickA�ho pA�A�bA�hu dvou lidA� ze sboru, zA�nichA? jeden zahynul pod vA�tA�ieskou a jeho manA?elka si vzala A?ivot zpA?sobem, kterA? vA?bec neodpovA�dal jejA� konstituci. Ona byla kA�ehkA?, jemnA?, A?zkostnA?, a pA�edstava, A?e si jednoho dne na sebe uvA?zala kA?men a vstoupila do rybnA�ka, byla pro mne A�neuvA�A�itelnA?.A� PA�ijel jsem na jejA� pohA�eb a dozvA�dA�l se aA? na mA�stA�, jak zemA�ela. A kontakt sA�onA�m pA?rem byl inspiracA�. DalA?A� rozsA?hlA? bA?seA?, A�Fiat lux, je takA� odleskem zA?A?itku ze sboru, A�tentokrA?t LibA?ickA�ho, kdyA� nedaleko pracujA�cA� skupina sovA�tskA?ch vojA?kA? najednou projevila pA�A?nA� navA?tA�vit kostel. Moje poezie tedy vznikala jednak pod silnA?mi zA?A?itky a�� a to jsou ony bA?snA�-pA�A�bA�hy a pak jakousi drezA?rou, kdy jsem sedl a psal. VA�tA?inou volnA?m verA?em, bez punktA?lnA� inspirace, ale vyvolA?vA?nA� zasutA?ch pA�edstav, snad zkuA?enostA�, kterA?m jsem jen dal pA�A�leA?itost, aby vypluly, aniA? bych mA�l pA�edem nA�jakA� nalA�havA� tA�ma.

Jak se A�ve vA?s snA?A?A� teolog a bA?snA�k? A�NenA� pro vA?s pA�i psanA�A� verA?A? pA�ekA?A?kou reformaA?nA� tradice, kterA? je pA�eci jen pA�inejmenA?A�mA� ponA�kud zdrA?enlivA? kA�bA?snickA�mu slovu mimo bohosluA?ebnA? A?A?el?

ReformaA?nA� tradice je spA�A?e pA�A�snA? vA?A?i vA?tvarnA�mu umA�nA�, ale nenA� a ani nemA?A?e A�nebo nesmA� bA?t pA�A�snA? vA?A?i slovu, neboA? na slovu stojA�. A zvA�stovanA� slovo je pA�ece neobyA?ejnA� tvoA�ivA�, kA?zA?nA� jsou do jistA� mA�ra i verbA?lnA� poetickA? vA?kon a konec koncA? celA� biblickA� A?A?sti jsou poetickA�, A?almy a tak dA?le, takA?e to by byl protiklad sA?m sobA�, kdyby reformaA?nA� tradice byla ztuhle nepA�A?telskA? vA?A?i slovnA�mu vyjA?dA�enA�. Teologicky A�eA?eno, pA�A�sluA?nA? zA?povA�A? dekalogu, a�zneuA?inA�A? sobA� rytinya�?, A�mA? A�prvotnA� vA?tvarnA? A�dopad, ale vA�hlubA?A� vrstvA� mA?A?e onou a�zrytinoua�?A� bA?t i pA�edstava, pojem. Tady reformaA?nA� tradice samozA�ejmA� A�nemohla vyuA?A�t podnA�ty filozofickA� hermeneutiky 19. a 20. stoletA�, A�a proto nepoA?A�tala sA�tA�m, A?e a�zrytinoua�? se mA?A?e stA?t imaginace,A� tvar, slovo. TakA?e ona zA?povA�A? historicky nedolA�tla aA? do oblasti poezie a vA?bec uA? se nezakazovala tA�eba hudebnA� tvorba. Ale reformaA?nA� tradice takA� pravda nedA?vala vA�tA�to oblasti pA�A�mA� podnA�ty. JA? osobnA� A�jsem si A�ale nikdy neA�A�kal: pozor, jsi reformaA?nA� teolog, nesmA�A? tvoA�it poezii. ChA?pal jsem obojA� vA�jednotA� svA�ho bytA�, svA�ho pA�emA?A?lenA�, svA� imaginace. Konec koncA?, poA�A?dnA? teologie se bez poezie nedA? dA�lat, to by byl dA�sivA? A�suchopA?r.

A co teologickA? tA�mata ve VaA?A� sbA�rce? Je tu zA?kladem zkuA?enost teologa a kazatele, kterA? musA� pronikat pod rA?znA� vrstvy biblickA?ch pA�A�bA�hA? a pA�itom snad pro sebe otevA�rA? doptA?vA?nA�, kterA� jako teolog ani jako kazatel nemA?A?e zuA?itkovat, takA?e je zpracuje vA�bA?sni?

Ne zcela. Tak tA�eba bA?seA? o MojA?A�A?ovi, soustA�edA�nA? kA�vnitA�nA�mu napA�tA� A?kolu a zA?pasu MojA?A�A?e vA�okamA?iku pA�echodu RudA�ho moA�e, to by mA�l dobrA? teolog a dobrA? kazatel umA�t takA� po svA�m vyjA?dA�it.

Ve vaA?A� poezii je ale i zvlA?A?tnA� A�nasvA�cenA� vnitA�nA�ho rozmA�ru biblickA?ch postav, kdeA?to PA�smo oA� jejich proA?itcA�ch zpravidla nereferuje a soustA�edA� se na povahu, souvislosti,A� pA�A�A?iny a nA?sledky jejich konA?nA�.

JistA�, ale zA?roveA? mA?m A�A�sA�prA?hledy do nitra biblickA?ch postav A�malA? problA�m. ZejmA�na mladA? generace totiA? A�chce za biblickA?mi dA�ji vyhmA?tnout jakousi psychologickou rovinu cA�tA�nA�, pocitA?,A� coA? vidA�te i vA�A�eA?i, kdyA? neA�A�kajA� a�zjA? si myslA�ma�?, a�zjA? mA�nA�ma�?, ale a�zjA? cA�tA�ma�?. A�A to je mA� cizA�, nA�kdy mne to aA? drA?A?dA�, protoA?e chci bA?t vA�rnA? biblickA�mu podA?nA�, kterA� je vA�tomto ohledu velmi A?spornA�. Tak tA�eba vA�onom krA?snA�m podobenstvA� o SamaritA?nu se doA?teme pouze, A?e byl hnut milosrdenstvA�m, a to je to jedinA�, co zaslechneme. Ale jakA� mA�l pocity,A� kdyA? jednal sA�hostinskA?m, kdyA? ovazoval rA?ny, coA? prA?vA� zajA�mA?A� dneA?nA�ho, zejmA�na mladA�ho A?lovA�ka, to vA�textu PA�sma nenajdeme. Ani AbrahA?m, kdyA? jde obA�tovat IzA?ka, tak se nedozvA�me o jeho nitA�nA�m svA�tA� nic. Anebo kdyA? AbrahA?m uvA�A�il, to je pro modernA�ho A?lovA�ka, kterA? je citovA� pA�etA�A?en, skoro suchopA?rnA�: AbrahA?m dostal tA�i sliby a rozhodne se, A?e poslechne. Ale proA?, jakA� motivy, co pA�itom cA�til? Nic zA�toho se nedozvA�me.

Ale A�pA�esto podobnA� prA?hledy do nitra biblickA?ch postav vA�nA�kterA?ch svA?ch bA?snA�ch otevA�rA?te.

Ano, tady se odchyluji od biblickA� pA?dy a vydA?vA?m se zA?roveA? nA?mitce: co vA�A? tA�eba o nitru A�A�mskA�ho prokurA?tora?A� A�Ale je na A?tenA?A�i, jestli ho takovA? krok oslovA�, povA� mu nA�co, nebo jej zhodnotA� jako A?lA?pnutA� vedle.

Podstatnou vrstvou vaA?A� sbA�rky jsou bA?snA� obrA?cenA� kA�sobA� samA�mu, vnitA�nA� ohledavA�. A�UveA?me pro pA�edstavu alespoA? jednu zA�nich, nazvanou VodopA?d: a�zTrs pA�ny na vodA?ch/tak tiA?e samozA�ejmA?/ pluje uA? pA?du vA�A?strety./ Jen BoA?e nedopA�ej mi/pA�epadat pA�es prA?h/ do netuA?enA� zakletA?a�?.

JA?drem A�tA�to bA?snA� je hrot A?zkosti zA�toho, aby se A?lovA�kA� neminul smyslem A?ivota. A�Starost o to, abych neA?il marnA�, ta mA� provA?zA� celA?m A?ivotem. PovA�m vA?m jeden pA�A�bA�h. KdyA? mA� bylo asi A?estnA?ct, za nA�meckA� okupace, NA�mci vyprodukovali nA�kolik zajA�mavA?ch filmA?. Mezi nimi jeden o Rembrandtovi, to byl velmi silnA? film. Tam Rembrandt na sklonku svA�ho A?ivota bloudA� po ulicA�ch mA�sta, snad Haagu nebo Rotterdamu, a hledA? svA� – tehdy A�u obecenstvaA� nepA�A�liA? A?spA�A?nA� A�- obrazy. Na jednA� pA?dA� najde znA?mou NoA?nA� hlA�dku, kA�nepoznA?nA� zaprA?A?enA?, zastrA?enA? obraz, on kA�nA�mu pA�istoupA�,A� rukA?vem pA�etA�e kus toho obrovskA�ho plA?tna a A�ekne: neA?il jsem nadarmo. ZA�tA� vA�ty jsem tehdy onemocnA�l. PocA�til jsem tak silnou touhu, abych neA?il nadarmo, A?e jsem mamince namluvil, A?e mA?m angA�nu a zA?stal jsem tA�i dny doma. A tahle touha i A?zkost, abych se nevA�doucA� neminul, A�se projevuje i vA�tA�to mA� bA?sni, a nejen vA�nA�.

Milan BalabA?n si vA�pA�edmluvA� k vaA?A� knA�A?ce vA?iml, A?e vA�nA� nenA� milostnA? poezie.

A jA? mu na tu nA?mitku odpovA�dA�l:A� Milane, jA? A�tuhle poezii plnA� A?iju vA�realitA�, se svou panA�. Jsme spolu pA�tapadesA?t let a nikdy jsem vA�tA�hle oblasti nemA�l manko, deficit, kterA? bychA� mA�l kompenzovat verA?i.

VaA?e poezie si zjevnA� cenA� toho, A?e slovo nenA� jen pA�A�mA� A�pojmenovA?nA�, A?e bA?snickA?A� vA?razA� mA? vA�sobA� schopnost metafory, fantazie.

PoetickA? kontext otevA�rA? svA�bytnou skuteA?nost. KdyA? do nA� A?lovA�k vstoupA�, tak to nenA� jen popis danA�ho svA�ta, danA� udA?losti, danA�ho pA�A�bA�hu, ale A?A?dA? si od A?tenA?A�e pA�ikA?vnutA� kA�pozvA?nA� do tA�to zvlA?A?tnA� skuteA?nosti. A vA�tom je sA�laA� poezie. Ona tak vlastnA� zdvojuje, ztrojuje nA?A? A?ivot. Mimochodem myslA�m, A?e totA�A? se dA? A�A�ci i o vA�A�e. I ta zbohacuje mA� dosavadnA� vidA�nA� sebe sama, vztahA? kA�jinA?m lidem, svA�ta o dimenzi, kterou ve svA�tA� nenajdu. Je to hlas odjinud. VA?benA� odjinud. A poezie je takA� vA?benA� odjinud.A� A�MusA�m pA�iznat, A?e jsem obA?as dost trpA�l, kdyA? jsem A?etl takzvanou evangelickou poezii, tA�eba nA�kterA� bA?snA� v
KostnickA?ch jiskrA?ch, tak jsem si A�A�kal, to je psA?no a la these, coA? poezie nemA? bA?t, i kdyA? je zvenku inspirovA?na, vA?zanA? na podnA�ty zvenA?A�. Ty by ale by mA�ly bA?t pA�evedeny do jinA�ho klA�A?e, jazyka, pA�edstavivosti, musA� tam bA?t poetickA? posun, kterA? osvA�tlA� vA�c zA�jinA�ho A?hlu.

PA�A?ete bA?snA� iA� teA?, nebo se jednA? o uzavA�enou kapitolu?

KdyA? jsem vplul na fakultu, tak jsem dostal A�spoustu A?kolA?, kterA� A�mA� A�jistA� tA�A?A�, ale takA� jsou nA?roA?nA� na A?as, takA?e poezii teA? nepA�A?u. A�Ale snad se ve mnA� uklA?dA?. NevA�m, jestli je to opakovatelnA�, ale tA�A?A�m se na okamA?ik, kdy zase pA�ed sebe poloA?A�m bA�lA? arch papA�ru a budu uvnitA� vlA?A?nA�t a A?ekat. A doufA?m, A?e ten okamA?ik pA�ijde, ale moA?nA? A?e ne,A� to A?lovA�k nemA? moci.

VaA?e sbA�rka pA�inA?A?A� jen zlomek toho, co jste napsal.A�A� Co sA�tA�m zbytkem?

TeA? jsme se sA�Milanem BalabA?nem domluvili na vydA?nA� A�spoleA?nA�ho svazku poezie. On mA? zcela jinA� bA?snA� neA? jA?, ale snad prA?vA� vA�tA�hle dualitA� by A?tenA?A�e mohla knA�A?ka zajA�mat. TakA?e jsem mu uA? dodal bA?snA� a dalA?A� kniha je tedy svA?m zpA?sobem na cestA�.

Jako bA?snA�k pA�A?ete tA�eba o jinA?ch A?i o jinA�m, ale stejnA�A� vypovA�dA?teA� pA�edevA?A�m o sobA�. ZA�vaA?A� poezie je zA?roveA? patrnA�, A?e A�to nenA� jen vA?povA�A? o prvotnA� rovinA� a�zdojmA? a rozmarA?a�?, ale pA�edevA?A�m o vaA?em konceptu sama sebe, o vaA?em konceptu A?lovA�ka, A?ivota, svA�ta a vA�neposlednA� A�adA� A�Boha. A to i tam, kde se pA�A�sluA?nA? slova ve A�vaA?ich bA?snA�ch A�tA�eba ani nevyskytujA�.

Ano, je to tak.A� A byl bych rA?d, kdyby mA� bA?snA� takA� A�byly chA?pany jako svA?m zpA?sobem teologickA� stanovisko; a zase mA� texty jinA�, teologickA�, zrcadlA� i pA�edstavivouA� strA?nku poetickou. A?e tedy poezie nenA� A?litbou dojmu a chvA�li, A?e nenA�A� jakA?msi A?letem, kdy A�snad A�teolog mA? tedyA� takA� svou slabost. A�Jde tu o jednotu existence, myA?lenA�, cA�tA�nA� i psanA�.