Interview k projektu a�z PraA?skA� jaro 1968a�?

1) PraA?skA� jaro 1968, invaze do A?SSR, studentskA� protesty a�� jak jste vnA�mal tyto udA?losti?

Byl jsem tehdy jako farA?A� A?eskobratrskA� cA�rkve evangelickA� vA�LibiA?i (Neratovice), silnA� angaA?ovA?n vA�hnutA� NovA� orientace, kterA�A� sdruA?ovalo A�adu farA?A�A? a laikA? naA?A� cA�rkve. Usilovali jsme o to vnA�st do veA�ejnA?ch zA?leA?itostA� motiv obA?anskA� odpovA�dnosti, kterA? vychA?zel zA�kA�esA?anskA�ho duchovnA�ho zA?kladu. CA�rkve a�� jakA� znA?mo a�� byly komunistickA?m reA?imem zatlaA?ovA?ny do ghetta. Proto jsme udA?losti zA�poA?A?tku r. 1968 vA�tali jako pA�edzvA�st uvolnA�nA� i na poli cA�rkevnA�m. A�lo nA?m vA?ak vA�NovA� orientaci o vA�c, neA? pouze o vA�tA?A� svobodu ve vnitrocA�rkevnA� praxi. I kdyA? jsme vA�tali, A?e po dlouhA?ch desetiletA�ch nesvobody ve vA?konu farA?A�skA� i laickA� cA�rkevnA� aktivity mA?A?eme volnA� komunikovat mezi sbory a farnostmi a stA?tnA� pA�edstavitelA� na okresech uvolnili pA�A�snA? dohled. AA? do tA� doby platilo, A?e jsme jako farA?A�i potA�ebovali k duchovenskA� A?innosti stA?tnA� souhlas. NapA�. mA? manA?elka, tA�A? duchovnA�, nesmA�la kA?zat ve sboru, kde jsem byl farA?A�em jA?, a naopak. Rok 1968 pro nA?s byl po desetiletA�ch vynucenA� abstinence od obA?anskA� odpovA�dnosti povzbuzujA�cA� vA?zvou: stA?vA?me se jako kA�esA?anA� partnery celospoleA?enskA�ho dialogu. VA�nA�m jsme chtA�li programovA� navA?zat na nosnA� tradice minulosti, mezi nA�A? patA�il i pA�A�nos tradice kA�esA?anskA�.

Invaze byla traumatizujA�cA�m zA?A?itkem. Bylo mi jasnA�, A?e socialismus tA�m definitivnA� ztrA?cA� historickou oprA?vnA�nost jako alternativnA� sociA?lnA� a politickA? A�A?d. HrubA� pouA?itA� moci proti spojenci, vpA?d do jeho zemA�, vazalsky podporovanA? armA?dami dalA?A�ch a�zbratrskA?ch zemA�a�? byl dokladem toho, A?e socialismus jako idea i jejA� dA�jinnA? realizace vA�sovA�tskA� verzi jsou nepA�ijatelnA�.

OprA?vnA�nA� projevy odporu vA?A?i invazi cizA�ch jsme podepA�eli jeA?tA� vA�A?noru 1969 vA�znA?mA� rezoluci vrcholnA�ho shromA?A?dA�nA� naA?A� cA�rkve Synod svA�mu nA?rodu. Navzdory vA?em chybA?m, kterA?ch se vedenA� naA?A� cA�rkve dopustilo vA�nA?sledujA�cA�ch letech pod tlakem A?A�adu vA�A?dobA� tzv. normalizace, toto prohlA?A?enA� zA�r. 1969 nebylo nikdy odvolA?no.

2) Ovlivnily udA?losti roku 1968 vA?A? svA�tovA? nA?zor? (JakA?m zpA?sobem?)

Zde mohu bA?t struA?nA?: nemyslA�m, A?e ovlivnily nA�jakA? zA?sadnA�m zpA?sobem. Dostali jsme se jako skupina nekonformnA�ch kA�esA?anA? vA�NovA� orientaci do potA�A?A� sA�normalizaA?nA� praxA�. NadA?le jsme vA?ak zastA?vali stanovisko, A?e se nemA?A?eme vzdA?t obA?anskA� odpovA�dnosti, i kdyA? nA?m to pA�inA?A?elo A�adu tA�A?kostA�. PostupnA� jsme byli zbavovA?ni stA?tnA�ho souhlasu kA�vA?konu duchovenskA� A?innosti vA�cA�rkvi. To byla bolestnA? zkuA?enost, zvlA?A?tA� kdyA? jsme pociA?ovali distanci vA?A?i nA?m od tA�ch, kteA�A� tehdy cA�rkev spravovali.I v obA?anskA?ch povolA?nA�ch jsme dA?le studiem, poA�A?dA?nA�m nezA?vislA?ch seminA?A�A?, schA?zkami a rozhovory prohlubovali svou odpovA�dnost za veA�ejnA� vA�ci. A?ada naA?ich farA?A�A? a laikA? bez souhlasu podepsala mezi prvnA�mi Chartu 77 a pA?sobila vA�jejA�ch A�adA?ch.

3) JakA? je, podle vaA?eho nA?zoru, odkaz roku 1968? PovaA?ujete nA�kterA� jeho aspekty za stA?le jeA?tA� aktuA?lnA�?

Za pA�ednA� odkaz povaA?uji dA?raz na obA?anskou odpovA�dnost. VychA?zA�m zA�toho, A?e kaA?dA? A?lovA�k mA? svou osobnA� sfA�ru odpovA�dnosti. Projevuje se vA�jeho vztahu kA�nejbliA?A?A�m, pA�A?telA?m, spolupracovnA�kA?m. Ale zA?roveA? je kaA?dA? A?lovA�k odpovA�dnA? za obec, zemi, stA?t. Rok 1968 probudil tuto druhou odpovA�dnost jedineA?nA?m zpA?sobem. Pomohl pA�ekonat letargii, do kterA� jsme byli postupnA� uvrhovA?ni totalitnA�m reA?imem. Ten o osobnA� angaA?ovanost obA?anA? nejen nestA?l, pA�A�mo ji potA�ral. PronA?sledoval ty, kdo ji nA�jakA?m zpA?sobem projevili.

DruhA?m pozitivnA�m rysem A?edesA?tA?ch let a roku 1968 je dA?raz na to, A?e mA?me vychA?zet zA�nejnosnA�jA?A�ch prvkA? vlastnA�ch nA?rodnA�ch dA�jin. ObA?anskA? odpovA�dnost se vytvA?A�A� nejenom osobnA� kurA?A?A�. PotA�ebuje vzory, podnA�ty, vA?zvy, kterA� lze A?erpat i ze zA?pasA? minulA?ch generacA�. Kdo znA? minulost svA� zemA�, je mA�nA� manipulovatelnA?. NedA? se obelstA�t podbA�zivA?m a lA?ivA?m tiskem, proradnostA� politickA�ho vedenA�, totalitnA�m reA?imem. StojA� na vlastnA�ch nohou, opA�rA? se o vlastnA� odpovA�dnost.

VA�letech pA�edchA?zejA�cA�ch roku 1968, i od prvnA�ch jeho dnA?, se takA�ka celA? spoleA?nost pozvedla kA�intenzivnA�mu dialogu. ZaA?aly spolu hovoA�it skupiny a vrstvy, kterA� byly aA? doposud od sebe oddA�leny promyA?lenou strategiA� totalitnA�ho systA�mu. CA�rkve vystoupily ze svA�ho ghetta, nejrA?znA�jA?A� sdruA?enA�, spolky, svazy navazovaly dialog o celospoleA?enskA?ch otA?zkA?ch. Radost pohledA�t. A�edesA?tA? lA�ta povaA?uji pro sebe a svou generaci za inspirativnA� prA?vA� vA�tom, A?e jsme kaA?dA? den objevovali partnery, spoleA?nA? tA�mata, spoleA?nA� A?koly a�� vA�cA�rkvi i mimo ni. AtmosfA�ra celospoleA?enskA�ho dialogu, vlA?dnoucA� jiA? nA�jakou dobu pA�ed rokem 1968, byla jednA�m slovem fascinujA�cA�. KdeA?e loA?skA� snA�hy jsoua��

VA�Praze, duben 2008, Jakub S.Trojan